Mé boule..

29. července 2011 v 11:01 | Pavel ukavský
Tak, teď začínám psát nový příspěvek...

Myšlenek mám hodně, až tolik, že vlastně nevím odkud začít. Tak asi od začátku, pak by jste nevěděli odkud číst. Chtěl jsem si postěžovat na koule --- správně má být boule, které jsem v životě schytal... Myslím na hlavě.. Mám na hlavě tři krásné velké boule...Nesmím se proto nechat stříhat do hola.. Dopadlo by to strašně, podobal bych se želvě.. Marně vzpomínám, kde jsem schytal první, ale tu kterou stále cítím, mám uprostřed hlavy. Bylo mi asi pět let a dostal jsem hrabičky a motyčku. Asi škola hrou, nebo co. Co jsem měl dělat. Vy by jste se nepochlubili? Vyjdu před barák a než jsem se nadál, měl jsem motyčkou díru v hlavě. Nehodlám se k tomu vracet...
Druhá boule je závažnější...pracovně by se dala nazvat "Boule V3S" .. Mám jí asi třicet let a vznikla při přetlačování s automobilem. Samotný příběh na jehož konci jsem ležel pod zadní nápravou si moc nepamatuji a znám ho spíše z vyprávění. Ostatně, když jsem se probral z mrákot, má první slova byla: "Moment, proč jsem vlastně jel do Prostějova" .. nedostal jsem uspokojivou odpověď. Pořád do mne někdo hučel: "Zůstaňte ležet, sanitka už jede"
Říká se do třetice všeho dobrého, mám ještě jednu, takovou extra.. Úplně se stydím o ní mluvit, to jeden invalida o mne zlomil rukojeť francouzské hole..

No nic..Já věděl, že se budete smát..Prostě, také k tomu bych se nerad vracel. Ale vzhledem k tomu, že já měl tu druhou a byl to zápas podle pravidel a před tím jsem na něj prý volal: "Seber si ty svý fofrklacky a táhni.!" Tak se ani nedivím, že byl trochu naštvaný.

Co já v životě schytal boulí ..Pořád mi však nejde do hlavy, že jsem se nepoučil a neustále provokuji..

Jako dnes, to, že prý, z mladého vola bude jednou starej vůl... Vždyť říkám, vím o čem mluvím.
 


Komentáře

1 Pavel Lukavský Pavel Lukavský | E-mail | Web | 29. července 2011 v 11:26 | Reagovat

Pro přátele i oponenty..

pro lepší přístup a přehlednější komentáře..

.. založeno .. nebudu přidávat starší..

jinak.. originál zůstane tam jak je..

http://lamprnanahlavnmndra.blogspot.com/

Děkuji a jak říká náš kamarád :" příjemnou zábavu a poučnou debatu.."

2 Melésio Melésio | 29. července 2011 v 11:31 | Reagovat

tož su tu snad jako první a dal jsem si příznačný Nick.Snad tu budu jako doma a ten můj nick bude brán tak jak jej používal jeho majitel vté oné telenovele.Takže ode mně nikdo nečekejte žádné vědátorství,jsem obyčejný chlap a chci také jenom žít-ne přežít-žít

3 Pavel Lukavský Pavel Lukavský | E-mail | 29. července 2011 v 11:45 | Reagovat

[2]: Děkuji za komentář.. asi to splnilo smysl, že jste našem cestu do šesti minut..
Nebude zde vše, jen to nejpodstatnější a především, aby se to lépe četlo a bylo možné vkládat snadněji komentáře..

nejedná se o duplikát originálního webu,

ani zde nebudou žádné starší články ze zrušeného blogu ..
originál je zde
http://lamprnanahlavnmndra.blogspot.com/

4 Melésio Melésio | 29. července 2011 v 13:36 | Reagovat

tož sem to přelúskal a nevymproč:PAVEL:. Mám na hlavě tři krásné velké boule...Nesmím se proto nechat stříhat do hola..
Mel.Něvym proč bys němohl šak sa ostříhej a po tém aj ohol hlavinku a z ručnika si utoč turban.Šak žiješ v česku a venku v leťe si na mńa vzpomeneš. Praci na vzduchu zdar s turbanem zvláště-NAZDAR.

5 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. července 2011 v 16:07 | Reagovat

Ahoj, Pavle, tak už jsi v oblíbených jako filatelista a v odkazech lampárnu také ponechám, kdyby se tam někdo chtěl dostat. Jen mne mrzí, že ten můj ,,krásný" komentář a Zdenky-matky nebudeš mít tady. To byla dobrá reakce, ne? Ačkoliv, to, že jsem následkem té rány do zátylku praštěná, ač na to nemám papíry, by někdo mohl vzít vážně. :-)

6 Zdenál Zdenál | E-mail | 29. července 2011 v 16:44 | Reagovat

Toš nazdárek!Vidím,že se tu nahrnuli mojí staří známí,tak přiložím i já polínko.
Já byl v mládí vychováván babičkou a dědou,lebo mi matka zemřela po porodu.Děda hudebník a varhaník.Babička makala v kolchoze na řepě a jako melouch chodila zvonit do kostela.Já jednou byl s ní,bylo mi asi 5 let a chtěl jsem babču vylekat a tož jsem jí s té zvonice zdrhl dříve a chtěl jsem se schovat pod točité schodiště za zvonice,že na ni vybafnu,No a já trouba spěchjal a v tom zbrku jsem na schodech nabral trochu trčící hřebík a už jsem měl kolotoč-jel jsem nohy,hlava-nohy hlava,až jsem to ztočíl až dolů a tam jsem,aby teho nebylo málo nabral makoviců betonovou podlahu a už to frčelo.krve půl schodiště a babku jsem viděl až za dva dni po otřesu v nemocnici.Podruhé jsem vzal asi v 6 letech na dětské kolo na řídítka velkou kovovou pilku,že budu řezat a pomáhat dědovi kácet starou hrušeň,no jo,ujel jsem mu  z bytovky na chalupu o něco dřív,že ho překvapím a podřežu to sám,já trouba.a jak jsem tak v Libině vybral zatáčku u náměstí u potoka,tak se mi ta pilka dostala do špic na předku a salto to dokonalo.Hlavou o pankét druhý otřes mozku.Jako naštěstí jel zrovna okolo obvodní doktor do ordinace a jak to viděl,zastavil,zkrvaveného mě naložil a podruhé hurá do nemocbnice,kde mi dali svorky a týden poležet.a potřetí jdem byl krást ořechy a jak jsem slézalz všku,ujela mi haxna a o dolní haluz tu silnou už jsem zbrzdil pád až nazem.Třetí otřes mozku.Je to asi shoda náhod,ale mohu dokázat dodnes přesně,že mám na mé blbé makovici také přesně tři jizvy,tak jako Vy Pavle.Není to náhoda?Asi moc zajímavé-nejsme všichni rošťáci a dodnes nám to zůstalo.Tož tak.A včíl mudrujte o tom jaké jsem musel být jelito,co?!

7 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. července 2011 v 17:08 | Reagovat

[6]:Jo, jelito, pro dobrotu na žebrotu (tedy až na tu plánovanou krádež ořechů) .
yslel jsi to dobře a dopadlo to trochu jinak.

8 Hanako Hanako | 29. července 2011 v 20:17 | Reagovat

l. Jsem praštěná rukovětí staré pumpy a ve vlasech mám jizvu
2. Máme sklep mimo dům, byl otevřený a já jsem zabalená v dece dělala strašidlo. Koulela jsem se po dvanácti schodech, stále zabalená v dece i přes hlavu. To mně ochránilo před boulemi.
3. S kamarádem jsme skákali  ze starého altánku, starý dědečkův deštník byl jako padák. Mně se deštník obrátil jako prašivka, dopadla jsem do záhonku. Jen zkroušený výraz a modrá žebra mně zachránili od výprasku.

9 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. července 2011 v 23:18 | Reagovat

[8]: Taky kvítko, že? Že je nás těch praštěných víc. Kolikrát já jsem zůstala viset na plotě zahrady, protože se mi nechtělo prostrkovat ruku brankou a odemknout si, tak jsem raději lezla přes branku. Bábi hlídávala na verandě , koukala z okna a viděla nějak moc daleko a hulákala na mne: Rózino, ty si nemůžeš odemknout, Tu branlu celou zkřivíš. Byla drátěná s kovovým rámem a lezlo se po ní prima. Hned jsem byla,, dole" a na kolenou modřiny.

10 Hanako Hanako | 1. srpna 2011 v 8:54 | Reagovat

[9]:Já jsem byla docela hodná holčička, ale měla jsem vášeň taky lézt přes plot. Přece nebudu obíhat celou zahradu. Největší průšvih jsem měla v 16ti letech. Šly jsme s mladší sestřenicí nedělně ustrojené na procházku a já jí chtěla natrhat švestky. Vylezla jsem na plot a při slézání se mi roztrhla sukně od pasu dolů, pásek zůstal celý. Nařídila jsem jí, aby mi šla těsně po boku a tak došly domů. Byla tam na návštěvě babička a ta jen nevěřícně kroutila hlavou nad tak velkou holkou.

11 Hanako Hanako | 1. srpna 2011 v 8:57 | Reagovat

To lezení přes plot se u nás asi dědí. Děti také přelézaly, babička se zlobila, že se drátěný plot vybouluje. Divila se, že je napomínám jaksi vlažně, ale c pak jsem mohla být přísná? P.S. Opakuje se to u všech čtyř vnoučat.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama