Historie Vládního vojska Protektorátu Čechy a Morava /Regierungstruppe des Protektorats Böhmen und Mähren/

21. srpna 2011 v 13:24 | Pavel Lukavský


Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 bylo rozhodnuto, že bude na jeho území zřízeno Vládní vojsko. Po okupaci kdy byla zrušena a rozpuštěna československá armáda, to nebylo vřelým a vstřícným gestem ze strany Německa vůči okupovanému území Československa a jeho občanům, nýbrž jakási snaha vytvořit zdání určité samostatnosti Protektorátu. Současně tedy snaha demonstrovat jistou toleranci okupační moci, zároveň však obavy z toho že nejlepší českoslovenští důstojníci a poddůstojníci po okupaci vyhození z resortu ministerstva obrany by mohli utvářet odbojové skupiny či se po útěku přes hranice připojit k zahraničním armádám. Skutečnost že protektorát může mít svoje vojenské jednotky byla zakotvena již ve výnosu Vůdce a říšského kancléře č. RP06/39 řz. o Protektorátu Čechy a Morava ze dne 16. března 1939, jenž se stal na nějakou dobu jakousi nechtěnou "ústavou" naší země.
Podle nařízení z německé strany mělo býti Vládní vojsko ustaveno do konce roku 1939 přičemž byl Němci stanoven početní limit na 7.000 mužů, z toho 280 důstojníků. V prvé řadě měli být přijati někteří důstojníci, poddůstojníci a délesloužící z rozpouštěné československé armády. Faktickým počátkem je 1. červenec 1939 kdy bylo k Vládnímu vojsku přesunuto 5.940 příslušníků rušené československé armády. Vzniklo tím jakési "loutkové" vojsko. Až poté bylo právně legalizováno a to nařízením protektorátní vlády č. 216/39 Sb. z 25. července 1939.
Oficiálním úkolem Vládního vojska bylo spolupůsobení při udržení vnitřní bezpečnosti a pořádku, využití při likvidaci živelných pohrom, ochraně železničních tratí a také asistence při policejních akcích. Zprvu po zřízení se vládní vojsko těchto úkolů drželo. Střežení železničních tratí, nejdůležitějších tras i cest, důležitých zařízení železnic, mostů, tunelů a viaduktů, vládní vojsko převzalo od německé branné moci z rozkazu prezidenta Protektorátu Čechy a Morava již 11.1.1940. Však již záhy si okupační úřady zvykly využívat vládní vojsko k rozmanitým pracím mimo okruh jejich působnosti - pomoc německým ženistům při likvidaci ledů na jaře, likvidace polomů, stavební práce pro potřeby Wermachtu, střežení trestanců v pracovních táborech.
Prostřednictvím předsedy vlády bylo vojsko podřízeno státnímu presidentovi. Samozřejmostí však byl německý dohled a to od počátku po celou dobu okupace. Působnost nad Vládním vojskem měl Úřad zmocněnce říšské branné moci u říšského protektora "W Bv u Bfh" (Der Wehrmacht bevollmächtigte beim Reichprotektor in Böhmen und Mähren), jenž byl současně i velitelem vojenského prostoru Čech a Moravy. Později byl tento úřad říšskému protektorovi odňat a byl předán ke správě říšskému státnímu ministrovi pro Čechy a Moravu K. H. Frankovi. Prvním ,,drábem'' Vládního vojska byl do října 1941 generál Erich von Friderici, kterého vystřídal generálmajor Rudolf Toussaint, jenž byl předválečným německým vojenským atašé v Praze, diplomat, špion a znalec českého prostředí. Tento zastával úřad do září 1943 kdy byl nahrazen generál pancéřového vojska Ferdinand Schaal, který v úřadu setrval do července 1944, kdy byl v rámci vyšetřování atentátu na Hitlera zatčen, neboť se zapletl do důstojnického spiknutí proti Hitlerovi a na jeho místo se opět vrátil generálmajor Toussaint, jenž úřad zastával až do konce války. Vládní vojsko rovněž bylo pod bedlivým okem německého spojovacího štábu (Deutcher Verbindungsstab bei der Regierungstruppe des Protektorats Böhmen und Mähren), což byli němečtí zpravodajští důstojníci ovládající češtinu, podléhající zplnomocněnci německé branné moci, jejichž úkolem bylo dohlížet na poslušné plnění německých rozkazů a sledovat případné skutečnosti jež by byly v rozporu se zájmy říše.

Vojsko bylo organizováno jako profesionální armáda, mužstvo se při vstupu do něj muselo zavázat že bude službu vykonávat po 25 let po čemž něm vysloužilý voják nárok na státní úřednické místo. Již z důvodu 25ti leté služby plynulo první omezení a to požadovaný věk od 18 do 25 let. Mezi další omezení patřil "árijský" původ, přičemž bylo dbáno i na "čistotu rasy" u blízkých rodinných příslušníků, kteří nesměli býti "židovským míšencem I. či II. stupně". Dalšími podmínkami byl svobodný a bezdětný stav, státní občanství Protektorátu Čechy a Morava s českou národností, bezúhonnost, svéprávnost a duševní způsobilost, silné zdravé tělo a minimální výška 165 cm, znalost jazyka slovem i písmem a ukončené vzdělání v obecné škole. Pravidelně se prováděl nábor, vstup byl zcela dobrovolný. Odvod se prováděl jednou ročně vždy 1. května a 1. října poté přijatí příslušníci nastupovali ke svým praporům.

Vládní vojsko na území protektorátu tvořilo celkem 12 praporů, rozdělených a podřízených 3 územním inspektorátům. Ty poté podléhaly velení Generálnímu inspektorátu Vládního vojska, jemuž i celému vládnímu vojsku velel Generální inspektor se svým štábem, jenž sídlil v bývalé budově ministerstva národní obrany v Praze. Generálním inspektorem se z dekretu prezidenta Háchy č. P/633/1939 z 30. června 1939 stal dosavadní brigádní generál československé armády Jaroslav Eminger s hodností generál I. třídy, což byla hodnost užívaná ve Vládním vojsku.Od 31. července 1939 jsme žádnou řádnou armádu neměli,
Dobrý den, po okupaci Čech a Moravy v březnu 1939 bylo rozhodnuto, že v rámci nového Protektorátu bude zřízena jistá forma vojenské jednotky pro "udržení vnitřní bezpečnosti a pořádku". Na základě vládního usnesení z 25. července 1939 pak bylo ustaveno Vládní vojsko Protektorátu Čechy a Morava (Regierungstruppe des Protektorats Böhmen und Mähren).

Základní jednotkou Vládního vojska se stal prapor (cca 480-540 mužů), který se skládal ze čtyř rot a měl mít následující tabulkové složení:
- 1. pěší rota (110 pušek, 121 bodáků, 7 pistolí, 9 automatickýh pistolí, 5 šavlí)
- 2. cyklistická rota (121 pušek, 51 bodáků, 1 pistole, 9 automatickýh pistolí, 2 šavle)
- 3. jezdecká rota (111 pušek, 127 bodáků, 11 pistolí, 9 automatickýh pistolí, 123 šavlí)
- 4. technická rota (70 pušek, 128 bodáků, 60 pistolí, 3 automatickýh pistolí, 5 šavlí)
(složená z ženijní, spojovací, pomocné a hudební čety)

Celému Vládnímu vojsku velel z pozice generálního inspektora generál I. třídy (hodnost užívaná ve Vládním vojsku, v čs. armádě dosáhl hodnosti brigádního generála) Jaroslav Eminger. Celkem bylo na území Protektorátu zřízeno 12 praporů podřízených třem územním inspektorátům a vedených Generálním inspektorátem. Složení Vládního vojska v roce 1939 bylo následující:

Generální ispektorát (Praha-Dejvice) - generál I. třídy Jaroslav Eminger
Inspektorát I (Praha) - generál III. třídy František Fabian (od roku 1942 gen. III. třídy Karel Pražák)
- 1. prapor (Praha)
- 2. prapor (Rakovník)
- 3. prapor (Písek)
- 4. prapor (Benešov)
- 5. prapor (Kutná Hora)
Inspektorát II (Hradec Králové) - generál III. třídy Karel Procházka
- 6. prapor (Hradec Králové)
- 7. prapor (Josefov)
- 8. prapor (Jičín)
- 11. prapor (Kostelec nad Orlicí)
Inspektorát III (Brno) - generál III. třídy Eduard Horák
- 9. prapor (Vysoké Mýto)
- 10. prapor (Bučovice)
- 12. prapor (Lipník nad Bečvou)

Během let 1939-1943 se početní stavy Vládního vojska pohybovaly okolo cca 6.500 mužů. Tyto jednotky byly cvičeny pouze pro strážní a přehlídkové úkoly s pouze minimálním střeleckým výcvikem. Navíc bylo povoleno provádět výcvik jen do úrovně čety. Okupační aparát se tak snažil co nejvíce snížit bojovou akceschopnost vojáků, které využíval hlavně pro ochranu železničních tratí, při likvidaci živelných pohrom, při pomocných pracech nebo jako asistenční jednotky při policejních akcích.
Dislokace praporů Vládního vojska v roce 1939 :

Generální inspektorát - Praha - Dejvice - generál I. tř. Jaroslav Eminger


Inspektorát I - Praha - generál III. tř. František Fabian, od roku 1942 gen. III. tř. Karel Pražák
- 1. prapor - Praha /četná jednotka a hradní stráž/
- 2. prapor - Rakovník /pěší rota Kralovice/
- 3. prapor - Písek /pěší a jezdecká rota Týn nad Vltavou/
- 4. prapor - Benešov /později Čáslav/
- 5. prapor - Kutná Hora


Inspektorát II - Hradec Králové - generál III. tř. Karel Procházka
- 6. prapor - Hradec Králové
- 7. prapor - Josefov /strážní prapor/
- 8. prapor - Jičín /jezdecká a cyklistická rota Trutnov/
- 11. prapor - Kostelec nad Orlicí /pěší a cyklistická rota Rychnov nad Kněžnou/


Inspektorát III - Brno - generál III. tř. Eduard Horák
- 9. prapor - Vysoké Mýto
- 10. prapor - Bučovice /jezdecká rota Bzenec/
- 12. prapor - Lipník nad Bečvou



Struktura Generálního inspektorátu :


- generální inspektor

- I. a II. styčný orgán

- pomocný personál

- pomocný úřad

- pomocná rota


- organizační oddělení

- cvičné oddělení

- osobní oddělení

- materiální oddělení

- právní oddělení

- zdravotnické oddělení

- intendantské oddělení

Jedním z hlavních důvodů nástupu k vládnímu vojsku bylo vyhnutí se "totálnímu nasazení" v Německu. Vojáci kteří k vládnímu vojsku nastupovali měli stejně jako obyvatelé našeho území vlastenecké postoje, avšak vedoucí funkce byly většinou obsazovány důstojníky, kteří již takoví vlastenci nebyli. Již od počátku začali noví příslušníci dávat najevo své protiněmecké postoje i docela nahlas, což způsobilo, že se ve vládním vojsku začalo již v prosinci 1939 zatýkat což až do konce války neustalo. Do prosince 1940 bylo soudy odsouzeno 33 vládních vojáků a s dalšími39 bylo vedeno trestní řízení. Mnoho vojáků bylo z vojska propuštěno, stíháno gestapem, persekuováno za odbojovou činnost, odsouzeno k dlouholetým žalářům a dokonce i popraveno. Do července 1940 dále v řadách vládního vojska probíhaly rasové čistky. V důsledku zavádění norimberských zákonů, u nás upraveno vládním nařízením č. 136/39 ze dne 4. června 1939, došlo k propuštění příslušníků židovského původu, kteří v začátku vládního vojska nastoupili ještě bez ohledu na rasu. Později v roce 1942 měli být propuštěni i legionáři z 1. světové války, avšak velení jejich odchod uměle oddalovalo až do konce roku 1943.

Výcvik vojáků vládního vojska byl prováděn pouze na nižší úrovni se zaměřením na úkoly strážní, asistenční a přehlídkové se značně omezeným střeleckým výcvikem. O školení se staral časopis Vládní vojsko, jenž otiskoval odborné články. Na podzim 1941 bylo pro vojáky zřízeno automobilové učiliště ve Vysokém Mýtě, Pozornost se začala věnovat jízdě na koni, atletice, cyklistice, plavání na ženijních člunech, lyžařskému výcviku, důstojníci poté měli povinný kurz šermu. Ze zřejmých obav Němců z neposlušnosti Vládního vojska, byl vládnímu vojsku přidělen jen omezený počet zbraní. Vojáci nedostali vůbec žádné těžké zbraně, granáty ani výbušniny. Byla používána puška Mannlicher vz. 1895 z výzbroje československé armády doplněná bodáky. Pro důstojníky poté pistole a šavle.

Základní jednotkou byl prapor o síle cca 500 mužů tvořený ze 4 rot :

1. pěší rota (110 pušek, 121 bodáků, 7 pistolí, 9 automatických pistolí, 5 šavlí)
2. cyklistická rota (121 pušek, 51 bodáků, 1 pistole, 9 automat. pistolí, 2 šavle)
3. jezdecká rota (111 pušek, 127 bodáků, 11 pistolí, 9 automat. pistolí, 123 šavlí)
4. technická rota (70 pušek, 128 bodáků, 60 pistolí, 3 automatických pistolí, 5 šavlí), jinak tvořená četami - ženijní, spojovací, pomocná a hudební.

Vládní vojsko mělo dobré vztahy s exilovou vládou v Londýně, avšak vztahy domácích obyvatel k vojákům už tak vstřícné nebyly. Češi je považovali za kolaboranty. Exilový prezident Edvard Beneš však s Vládním vojskem počítal při českém povstání jakmile nastane vhodná doba. S tím také souvisí stále se zvyšující obavy ze strany okupantů z použití jednotek vládního vojska proti Německu. Do roku 1943 se počet vojáků vládního vojska pohyboval kolem 6.500. V souvislosti s německými obavami a vzrůstající protiněmeckou náladou mezi Čechy došlo na jaře 1944 k citelnému snížení stavu vojáků na cca 5.000, z toho 272 důstojníků. Německé obavy však neustaly až v květnu 1944 bylo rozkazem zmocněnce Wermachtu v Praze č. Wbv a Bfh. Abt z. b.v. Nr. 136/1944 G na popud říšského ministra K.H. Franka a generála Schaala nařízeno přesunout prapory vládního vojska mimo území Protektorátu Čechy a Morava a to do severní Itálie. I přes rozpor tohoto přesunu a užití vládního vojska mimo území protektorátu s vládním nařízením č. 216/1936 Sb. o použití vládního vojska a přes protesty generálního inspektora toto bylo německými okupačními úřady zamítnuto. Přesunuto do Itálie za účelem vykonávání strážní služby a pomocných prací mělo být 11 praporů, v protektorátu měl zůstat pouze 1. prapor Praha jehož příslušníci tvořili čestnou a hradní stráž protektorátního prezidenta Emila Háchy. Odjezd praporů byl naplánován na 23. - 25. května 1944 z posádek jednotlivých útvarů a příjezd na místo určení na 27. - 29. května 1944, a to vlaky po trase Plzeň - Domažlice - Mnichov - Rosenheim - Insbruck - Brenner - Trident - Verona.
V Itálii Vládní vojsko Protektorátu Čechy a Morava podléhalo velitelství SS a policie v Itálii. Zasazený inspektorát II. ve Varese podléhal veliteli SS a policie pro oblast "Horní Itálie Západ" a Zasazený inspektorát I. v Bologni a III. v Torinu podléhaly veliteli SS a policie pro oblast "Horní Itálie - střed". Již 31. května 1944 vydal nejvyšší velitel SS a policie v Itálii Obergruppenfuehrer Wolf rozkaz k seskupení vládního vojska k zajišťovacím úkonům. Posléze 14. září 1944 Němci nařídili přeskupení jednotek.


Organizace a dislokace vládního vojska k plnění úkolů v Itálii od 31.5.1944 :


Zasazený generální inspektorát /ZGI/ - Verona


Zasazený inspektorát I /ZI-I./ - Bologna
- 2. a 3. prapor - Cremona
- 4. a 5 . prapor - Bologna


Zasazený inspektorát II /ZI-II./ - Varese
- 6. prapor - Cremona
- 7. prapor - Alba
- 8. a 11. prapor - Fossano

Zasazený inspektorát III /ZI-III./ - Torino
- 9. a 12. prapor - Saviglliano
- 10. prapor - Aosta

Přeskupená organizace od 14.9.1944 :


Zasazený generální inspektorát /ZGI/ - Verona


Zasazený inspektorát I /ZI-I./ - Bologna
- 2. a 3. prapor - Padova
- 4. prapor - Monselica
- 5. prapor - Este


Zasazený inspektorát II /ZI-II./ - Varese
- 6., 7. a 8. prapor - Milano
- 11. prapor - Brescia

Zasazený inspektorát III /ZI-III./ - Torino
- 9. prapor - Vicenza
  • 10. prapor - San Dona di Piave
  • 12. prapor - Loda
Z rozkazu německého spojovacího štábu dne 2. října 1944 došlo k zásadním změnám ve struktuře a účelu vládního vojska. Jelikož výstavba obranných postavení v hornoitalském prostoru se stala z rozkazu Adolfa Hitlera prvořadým úkolem, bylo nařízeno aby se do těchto prací zapojili i vojáci vládního vojska na úkor svých dosavadních úkolů. Na základě nařízení nejvyššího velitele SS a policie v Itálii došlo 4. října 1944 k odzbrojení praporů vládního vojska, byly jim odebrány a uschovány veškeré zbraně, pouze byly ponechány důstojníkům pistole a poddůstojníkům a mužstvu bodáky. Krom zbraní byly odebrány i automobily, motocykly a jízdní kola. Po odzbrojení se jednotlivé prapory staly prapory pracovními a byly opět přeskupeny. Štáb zasazeného generálního inspektorátu a zasazených inspektorátů II. a III. byly do 15. října 1944 rozpuštěny a přesunuty zpět do Prahy. Velení nad všemi pracovními prapory převzal Zasazený inspektorát I. jenž byl přejmenován na Nejvyšší zasazený štáb vládního vojska v Itálii.
Přeskupená organizace od 4. října 1944 :
Nejvyšší zasazený štáb vládního vojska v Itálii - Bologna
- 2. a 3. pracovní prapor - Padova
- 4. pracovní prapor - Monselica
- 5. pracovní prapor - Este
- 6. a 7. pracovní prapor - Mestre
- 8. pracovní prapor - Lonigo
- 9. a 11. pracovní prapor - Vicenza
  • 10. a 12. pracovní prapor - San Dona di Piave

V průběhu setrvání vládního vojska v Itálii, 15 důstojníků a 580 mužů z vládního vojska přeběhlo a přidalo se k italským partyzánům a ke spojencům, kteří bojovali proti nacistickému Německu. Odtud byla poté část vojáků a důstojníků přesunuta do Francie, kde byli zařazeni do 1. Československé samostatné obrněné brigády jíž velel generál Alois Liška. Tato brigáda byla sestavena z některých vojáků rozpuštěné československé armády a dalších Čechů, kteří utekli z protektorátu a zapojili se do bojů na straně Spojenců. Celá brigáda se poté zapojila do obléhání francouzského přístavu Dunkerque v němž zůstala od 7.10.1944 do 9.5.1945 osamocena německá posádka o 12.000 mužích. Vládní vojáci se stali vítanou posilou početně poddimenzované československé zahraniční armády na západní frontě i když sžívání nebylo zpočátku lehké. Z brigády byl koncem války vyčleněn malý ,,kombinovaný oddíl'', jenž pod velením pplk. A. Sítka odjel 23. dubna 1945 do Čech, aby jako symbolická jednotka české armády dorazil 9. května do Prahy.
K vojákům protektorátního vládního vojska v Itálii jen k doplnění srovnání s vojáky 2. technické brigády slovenské armády, později přejmenované na 2. technickou divizi slovenské armády klerofašistického Slovenska, kteří byli od podzimu 1943 dislokovaní v Itálii pro určitou nespolehlivost vůči Německu a určení zejména ke stavbě obranných opevnění v severní Itálii. Slovenští vojáci si směli ponechat veškerou výzbroj až do konce války na rozdíl od Čechů, kteří byli odzbrojeni. Rovněž návrat obou skupin po válce zpátky do vlasti, do Československa, byl dosti rozdílný. Slováci se vrátili jako 1. československá divize v Itálii s pompou a slavobránami jako ,,partyzáni'', zatímco vládní vojáci potupně skončili jako "kolaboranti" za ostnatým drátem na mnoho týdnů.
Vojáci prvního praporu Vládního vojska, který zůstal v květnu 1944 v Praze jako hradní a čestná stráž se 5. května 1945 zapojili do Pražského povstání, bojovali mimo jiné u budovy rozhlasu, Pražského hradu a podíleli se také na obsazení německého obrněného vlaku.
Říšský ministr K.H. Frank během návštěvy v Praze, jaro 1944 :
,,Musel bych dát všechny příslušníky Vládního vojska od generála Emingera až po posledního vojáka postřílet, proto je raději pošlu ven z protektorátu, aby jsem odbojnému hnutí rázem udlal přítrž.''
Admirál Stone v rozhovoru s československým velvyslancem v Itálii, 1944 :
,,Chtějí být považováni za spojeneckou jednotku? K čemu jim to bude? Doma je stejně všechny pověsí… ''
Vzhledem k narůstajícím protiněmeckým náladám v Protektorátu a obav (nutno říci, že oprávněných) z využití těchto jednotek v boji proti Německu byly početní stavy Vládního vojska v roce 1944 drasticky sníženy - celkový početní stav tak na jaře 1944 činil cca 272 důstojníků, 4.730 mužů a 270 koní. Ve výzbroji pak bylo vedeno cca 4.570 pušek Mannlicher, 4.740 bodáků, 230 pistolí vz. 24, 143 jezdeckých šavlí a 270 koní. V květnu 1944 bylo jedenáct praporů vládního vojska s celkem asi 5300 muži přesunuto do severní Itálie, kde mělo vojsko plnit strážní úkoly, čímž Němci ušetřili vlastní síly. Několik set příslušníků vládního vojska v následujících měsících přešlo na stranu italských partyzánů. Až na 1. prapor v Praze, který zde působil jako čestná jednotka a hradní stráž, byli "vladaři" odesláni do Itálie.

Citace: Jednotky nasazené Němci v Itálii ztratily 25 mužů a dalších 800 jich "přeběhlo" na druhou stranu. Pak se nelze divit, že vládní vojsko bylo brzy ... tam, kam slunce nesvítí, ovšem s výjimkou lidí opalujících se v poloze na břiše. Konec citátu.

Nikdy nezasáhlo do bojů (mimo Pražského povstání). Na území protektorátu zůstal pouze jeden prapor zajišťují střežení sídel prezidenta republiky v Praze a Lánech, který se zapojil do povstání v Praze v květnu 1945. Koncem května 1945 se prapory vládního vojska soustředily v blízkosti severoitalského města Verona. Zde vytvořily Čs. samostatnou brigádu a požádaly o přiznání charakteru vojsk protifašistické koalice. Spojenci tuto žádost odmítli a jednotky vládního vojska se v červenci 1945 přesunuly do osvobozené vlasti. Čs. samostatná brigáda se po příchodu do Československa soustředila ve Strašicích, kde byla dnem 20.9.1945 rozpuštěna.

Za použití materiálu dostupných na internetu jsem zpracoval dne 20.8.2011..
Informace nejsou ověřované a mají sloužit jako základní informace.. autorům původních textů děkuji.
 


Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 21. srpna 2011 v 14:10 | Reagovat

Už jen důvod vzniku "vládního" vojska a následně i důvody jednotlivců, kteří se v něm ocitli, vylučoval další organizované použití po válce.
Základní premisu, že příslušníci byli donuceni do vojska vstoupit, která jediná by mohla jejich působení zmírnit a omluvit, nemohli použít.
Byli přijati na základě dobrovolnosti stvrzené čestným slibem, po prověrkách z ideových pozic německého nacionalismu.
Z těch kteří přeběhli ke Spojencům byla doplňována česká obrněná brigáda u Dunkerque.
Mám dojem, že při rozpuštění vládního vojska, byli přísně prověřováni a někteří předáni do "převýchovných" pracovních táborů.

2 filatelista filatelista | E-mail | Web | 21. srpna 2011 v 14:32 | Reagovat

Pane Ivane.. velmi zajímavě o VV píše Karel Effa.. jeho vzpomínky jsem začlenil do druhého článku, který chystám..jinak.. určitě se nemýlíte..
Osudy byly opravdu pohnuté...

3 nar.soc. nar.soc. | 21. srpna 2011 v 15:02 | Reagovat

Moje soudy o vládním vojsku jsou ryze soukromé. Osobně by mne zajímalo, proč vlastně Němci takovou instituci povolili?
Bylo to způsobeno na počátku války ještě doznívajícími zvyklostmi mezi státy ( rozpor mezi násilným nacismem a veřejně prezentovaným německým úředním ornugem)? ČSR, jako stát zanikla! Chtěli snad Němci mít pod neoficiální kontrolou propuštěné vojáky?
Komu chtěli tímto skutkem vytírat oči? Angličanům? Vždyť se to nemohlo ani střednědobě vyplatit!
Mysleli snad náckové dál, že zakládají nové české uspořádání 1/3 národa poněmčit a udělit jí "samosprávu", jako dostali "sudetští Němci" v Sudetengau za rozbití ČSR? Je těch otázek pořád dost a rozhodně nejsou mrtvé. Dokud budou v Německu působit nikoli odsunutí Němci z ČSR, ale " sudetoněmecký lamdsmanšaft", trvají rezidua z války a okupace.

4 filatelista filatelista | E-mail | Web | 21. srpna 2011 v 16:02 | Reagovat

Těžko lze hodnotit, vycházejme z toho, k čemu mělo sloužit.. jak se vyvíjelo, jaké vyzbrojení mělo a kam ho odsunuli.. a navíc.. plánované množství vojáků.. tedy nic, co by se mohlo postavit proti Třetí říši..

Rád bych postupně přidal i nějaké články o Mobilizaci v roce 1938 ..
možná by nám to v "časové ose osvětlilo" i jisté souvislosti..
rozhodně přivítám Vaše názory..

já jsem jeden čas pravidelně studoval stránky WWW.valka.cz
tam je hodně informací.. často protichůdných.. tak člověk musí věci hodnotit hodně pocitově..

5 filatelista filatelista | E-mail | Web | 25. srpna 2011 v 14:05 | Reagovat

Jedním z důsledků násilného obsazení okleštěné republiky nacisty
15. března 1939 se stalo rozpuštění československé armády, které vy-
plývalo z článků 1 a 7 výnosu Adolfa Hitlera ze dne 16. března 1939:
„Části bývalé Česko-Slovenské republiky, obsazené v březnu 1939
německými oddíly, náleží od nynějška k území Velkoněmecké říše
a vstupují jako Protektorát Čechy a Morava pod její ochranu.“1)
Článek 7 se celý dotýká vojenské ochrany protektorátu:
„1) Říše poskytuje protektorátu vojenskou ochranu.
„2) Vykonávajíc tuto ochranu, udržuje říše v protektorátu posádky
a vojenské zařízení.
„3) Pro udržení vnitřní bezpečnosti a pořádku může protektorát zří-
dit vlastní sbory. Organizaci, početní sílu a výzbroj určí říšská vláda.“2)
Na základě tohoto výnosu vydala vláda 6. června nařízení č. 139
o umísťování a jiném zaopatření zaměstnanců vojenské správy a déle-
sloužících, kterým přesně stanovila způsob, jakým se všichni vojenští
gážisté z povolání a délesloužící převáděli do jiných oborů veřejných
služeb. Také se jim mělo usnadnit zakládání a nabývání hospodářských
podniků či přestup do soukromých služeb. Ministerstvo se dokonce za-
vázalo zabezpečit studium nebo odborné školení těm vojákům, kteří
neměli odslouženo 10 let tvořících nárok na výslužné.
Nařízení dále určovalo obory, do kterých dotyčný nesměl nastoupit.
Vojákům z povolání a délesloužícím mělo ministerstvo nalézt práci
v různých oborech veřejných služeb, přičemž nesměli být převeleni do
pracovních služeb, svazu mládeže či jiných podobných organizací a ne-
směli vstupovat do cizích armád. Již zde je tedy možné pozorovat první
důvody vzniku vládního vojska.

6 filatelista filatelista | E-mail | Web | 25. srpna 2011 v 14:07 | Reagovat

Nařízení dále určovalo obory, do kterých dotyčný nesměl nastoupit.
Vojákům z povolání a délesloužícím mělo ministerstvo nalézt práci
v různých oborech veřejných služeb, přičemž nesměli být převeleni do
pracovních služeb, svazu mládeže či jiných podobných organizací a ne-
směli vstupovat do cizích armád. Již zde je tedy možné pozorovat první
důvody vzniku vládního vojska.3)
Zaměstnancům vojenské správy, kteří dovršili 48. rok věku, umožni-
ly vojenské správy přejít do trvalé výslužby. Židé byli propuštěni do
výslužby z moci úřední a ti, kteří nedovršili 10 let služební doby, byli
propuštěni s odbytným.
Podle části II § 5 vládního nařízení č. 139 byla vojenským gážistům
z povolání a délesloužícím mimo uvolněná místa ve státní správě vy-
hrazena veškerá místa ve vládním sboru protektorátu, nazývaném poz-
ději české vládní vojsko a po zásahu okupantů pak již pouze vládní
vojsko.
10
Převádění do ministerstvem určeného zaměstnání nemohl dotyčný
odříci a domáhat se zařazení do služby jiné.4) Každý zaměstnanec vo-
jenské správy byl povinen nastoupit na místo, které mu bylo přiděleno.
Pokud někdo nemohl službu nastoupit, musel svou situaci obratem
oznámit ministerstvu národní obrany v likvidaci a podrobně udat
důvody. Pokud by dotyčný službu nenastoupil bez předchozího vysvět-
lení, jeho projev by ministerstvo klasi¤kovalo jako rezignaci na službu
a dotyčný by ztratil nárok na zaopatření dle vládního nařízení č. 139/
39 Sb., neboť mu ministerstvo národní obrany již zaopatření obstaralo.
Od 1. srpna 1939 zakázali okupanti nošení československého vojen-
ského stejnokroje a zbylí vojáci museli do práce docházet v civilním
oděvu. Termíny likvidace československé armády byly stanoveny takto:
útvary zbraní a služeb, úřady a ústavy, velitelství divizí do 31. 7. 1939,
velitelství sborů do 30. 9. 1939 a ministerstvo národní obrany do 31. 12.
1939. Likvidací byl pověřen do 7. 5. 1939 generál Jan Syrový, poté
generál Alois Eliáš.5) Od 7. září plnil tento úkol generál Jan Hrabčík.

7 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 25. srpna 2011 v 15:30 | Reagovat

[6]:

Zajímavé informace, týkající se tisíců lidí. K tomu je nutno připočíst devastaci ekonomiky Protektorátu s inflaci peněz ( jak jinak by se nastíněný stav dal číselně udržet?).
Většina těch lidí měla vzdělání a ekonomika jim i něco říkala. 10 letá výslužba nemohla být buhví co a koncem války stačila tak na fajfku tabáku.
Je z toho zřejmá dvojjakost.
U Němců zbavit se organizačně schopných lidí a ponížit je!
U české proněmecké strany totéž a navíc, získat ve vládním vojsku místa pro své poskoky.
Už jen proto bylo možno převzít z vl.vojska je jednotlivce po prověrce. Vlastně celý systém vl.v. byl jedna velká prověrka časem u každého jednotlivce, na kterou v předválečné armádě nebyl ani čas, ani vůle a nakonec ani důvod. Ten nastal teprve s průnikem německého nacismu a českého fašismu, jako vůdčí ideologie.
Dnešní "česká armáda" má asi stejný problém ( když používá pojmenování "skupina Valdštejn" ).

8 filatelista filatelista | E-mail | Web | 25. srpna 2011 v 16:20 | Reagovat

[7]: Možná by stálo za to, povšimnout si celý vývoj naší armády od vzniku, až po dnešní dny.. Opravdu bychom nejspíš došli k závěrům naprosté devastaci hodnot a ideálů..
Bohužel, pokračující v tendenci započatou uchopením moci "pracující třídou" .. Poslední ministři na postu .. Parkanová, Barták a Tvrdík..včetně pana Vondry.. nevzbuzují už samotnou svojí osobností důvěru..
Jak potom má být vnímána celá armáda?
DZP

9 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 25. srpna 2011 v 18:07 | Reagovat

[8]:

Když se začalo mluvit o profesionální armádě, měl jsem představu, že se začne sezhora. Smíšená politicko-vojenská komise placená s trestně právní odpovědností, začne tím, že ustaví auditorskou skupinu. Na každé systemizované funkci se provede auditorské hodnocení osoby s přidělením bodů, jako podmínkou pro setrvání v armádě a vhodnosti na výkon funkce. Kdo nevyhoví, má nárok na odstupné. Pokud bude větší množství lidí, než je zapotřebí, rozhodne počet bodů. Takto se překatruje GŠ, vojenští specialisté na min. obrany a nejvyšší velení. Teprve po tomto ustavení, je možné jít do nižších pater k prověření pro profesionální použití. Nakonec se ostrým cvičením ozřejmí bojeschopnost a případně vše znovu překatruje. Teprve  potom se nákupem výstroje a výzbroje může formovat pohotovostní a bojová složka armády. Nadbyteční by měli být zařazeni do aktivní zálohy a do útvarů
všeobecné ženijní zálohy ( pro živelní pohromy a katastrofy ).
Nic z toho se neudělalo a proto je vše více méně při starém. Krade se, lže, lenoší a předstírá, ruku v ruce politici, lampasáci a armádní dodavatelé. :-D  :-D  :-D

10 Zdenka-matka Zdenka-matka | 25. srpna 2011 v 18:39 | Reagovat

Takže jednoduše - pokud zde po r. 1918 byla vybudovaná schopná armáda, byla po r. 1939 rozprášena a pokud na ni snad po r. 1945 byla snaha navázat, tak definitivní kvalitativní kolaps nastal po r. 1989.
A co vojáci působící v zahraničních jednotkách (KFOR, SFOR, nebo jak se to všechno jmenuje)?

11 Zdenka-matka Zdenka-matka | 25. srpna 2011 v 18:42 | Reagovat

Nyní je ministrem Vondra? Jak to, že předává vyznamenání lidem, kteří by při skutečném vyhlášení válečného stavu, skončili zastřelením u zdi?

12 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 1. září 2011 v 23:12 | Reagovat

Dnes bylo v HN, že min. obrany uvažuje o odvodech do prezenční služby, o reaktivaci veteránů a podobných postupech.
Ukazuje se, že ponechání branné povinnosti v zákoně, bez rekrutace, výcviku, výběru a zařazení do profesionálních útvarů byla pěkná hovadina. Zelení volové, aby se zavděčili, zrušili základní službu ( jakoby se kdy záklaďáci cvičili samoobslužně!!!
Dnešní 20ti letí všiváci bez práce, bez kázně a jakýchkoli návyků jsou i pro armádu k ničemu.
Jediná pomoc je nařídit základní výcvik ( měl by být i pro děvčata ) v civilní obraně, zdravotní přípravě, řízení vozidel, obsluha PC a spojových zařízení, železniční specializace a výuka cizího jazyka ) absolvování této služby by mělo být podmínkou pro získání zbrojního průkazu, práce ostrahy se zbraní, rekrutace k policii atd ).
Pouze z dobře hodnocených absolventů základního výcviku, lze vybírat k doplňování armády.
Teprve taková armáda s účinnými zálohami má nějakou cenu doma i v NATO.

13 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 5:40 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

14 Tom Tom | E-mail | 26. prosince 2015 v 22:33 | Reagovat

Velitelství vládního vojska bylo od začátku války ve spojení s Londýnem a v případě povstání se přidat na stranu povstalců. V 45 organizovaně přešla pražská posádka na stranu povstalců a byly tak jedinou spojeneckou armádou bojující v pražském povstání po celou jeho dobu. Důvod proč se nepřidal i zbytek vládního vojska je ten, že až na pražskou posádku bylo celé vládní vojsko odveleno do Itálie, kde hromadně dezertovalo. Koncem války dokonce z dezertérů vládního vojska vznikla čs divize. Já osobně členy vládní vojska(nějací kolaboranti tam byli ale byli v menšině) obdivuji stejně jako členy našich zahraničních armád.

15 bobbysocks bobbysocks | Web | 28. září 2016 v 2:01 | Reagovat

pujcky do 3000 v praze 8-O

16 RobertSew RobertSew | E-mail | Web | 28. listopadu 2017 v 16:25 | Reagovat

Doctor Who is now considered a British Institute and has come a long way since it first aired on November 23rd 1963. The very first show saw the Doctor travel 100,00 years into the past to help some dim cavemen discover light. After 26 seasons and seven Doctors later the series came off our screens in 1989 much to the disappointment of the huge devoted fanbase. In 1996 an attempt was made to revive Doctor Who but it wasnt until June 2005 when it came back with a vengeance with Christopher Eccleston as the ninth Doctor that put the series back on the map as it were. It then went on for 5 years with David Tenant portraying the Doctor until 2010 when Matt Smith took over the role. Today it is still a great family show and has attracted many new fans.
<a href=https://www.cialissansordonnancefr24.com/cialis-prix-lyon/>https://www.cialissansordonnancefr24.com/cialis-prix-lyon/</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama