O filmu.. aneb kdy skomčilo mládí

17. srpna 2011 v 10:30 | Pavel Lukavský |  Film
Někdy si říkám, přesně vím, kdy skončilo mé mládí. Skončilo naráz. Skončilo bez fanfár a bez převedení na druhý břeh, do dospělosti.
V naší rodině byl film a kino jako instituce vždy v oblibě. Nebýt toho hloupého dne, možná bych ještě dnes seděl za promítací strojem a promítal filmy. V legraci říkám, dělal jsem v životě snad vše.. i topiče v letním kině. Sice jsem tam jen promítal a to jenom jednu sezonu, než jsem odešel do světa. Ale i tak, několik let před tímto dnem jsem byl pupeční šňůrou spojený s malým venkovským kinem. V zimně zatopit, v létě vyvětrat. Dovést ze zastávky filmy, po skončení představení znovu na zastávku autobusu. "Běhat kolem" vývěsní skříňky, trhat lístky, někdy i prodávat. Prostě být v kině. Dnes je toto kino zavřené. Většinu filmů si již ani nedokáži vybavit.. bylo jich hodně, tisíc, nebo víc, nevím. Jen si velmi dobře pamatuji filmový týdeník, jeho hudební doprovod a hlas komentátora.


Černobílý Filmový týdeník, který mne vždy fascinoval velkou zeměkoulí, kamerou a nápisem Filmový týdeník. Když se vrátím k tomu dni, kdy jsem promítal nádhernou pohádku "Nekonečný příběh". To byl ten den, kdy mé mládí skončilo nenápadně, ale jaksi filmově. Dívám se okénkem promítací kabiny na děj.. Najednou v rohu filmového plátna prolétne čtvereček, potom trojúhelníčky a za chvilku už běží "šráky" (černobílé pruhy na konci každého dílu filmu). "Co se stalo, proč se nepromítá?" Trhnu sebou, vždyť promítám já sám. Přehodím klapku a vypnu mašinu.. Seděl jsem jako opařený..
Film mne neustále fascinuje, škoda jen, že nemohu říct, "Znáš ten film, Moskva slzám nevěří... ten malej kluk na tříkolce, to jsem já."
 


Komentáře

1 Zdenka-matka Zdenka-matka | 17. srpna 2011 v 12:24 | Reagovat

Jako-by se roztříštilo sklo a člověk prohlédl , či nahlédl, pochopil... a nyní znova skládá .... trochu jinak :-)

2 filatelista filatelista | E-mail | Web | 17. srpna 2011 v 12:31 | Reagovat

[1]: Sestro, děkuji.. znovu jsem si přečetl co jsem napsal a lépe bych to nedokázal říct.. Občas si můžeme připomenout nějaký film, vše co je s filmem spojené..
sedávali jsme na "bidle".. v první řadě, tak abych měl možnost přikládat do kamen..

3 Zdenka-matka Zdenka-matka | 17. srpna 2011 v 12:56 | Reagovat

[2]:No, my kdysi, když ještě fungovalo kino, sedávali vpředu před lavicemi na zemi. Pamatuji si, jak promítali "Poklad na stříbrném jezeře." Prožívali jsme to jako děcka velmi silně. Když tonoucí bandita držel v ruce nad vodou již jen zlatý hrnek, kdosi se neudržel a reagoval: "Na zdraví!" Tak nějak se nám všem ulevilo :-)

4 Zdenál Zdenál | 26. srpna 2011 v 22:14 | Reagovat

To já taky v mládí vymetl v kinech kdejaký film.Tenkrát jsem byl jako sirota,máma mi zemřela po porodu,táta o mě nestál,tak jsmem byl dítě vychovávané dědečkem a babičkou.Ale už tenkrát,když jsem chtěl jít do kina,tak do prvná řady,tak to bývalo až myslím po třetí řadu za 1 Kčs,¨dál už za dvě.Když už jsem chtěl jít na něco většáho,musel jsem si na to kino peníze vyministrovat v kostele,kde můj děda dělal varhaníka.To byly časy!Dnes už do kina jde málokdo,každý má DVD přehrávač,nebo si to stáhne z počítače.Ale to už není ono,ten žurnál mi tak dnes chybí,také jsem si ba to vzpomínal dost často.Do toho kina jsem pro upřesnění chodil v Horní Libině-dnešní sloučená horní z dolní,celkově se to jmenuje Libina.Však víš Pavle,že tam odtud pocházím. :-D

5 Doga Doga | E-mail | Web | 26. srpna 2011 v 22:33 | Reagovat

[4]: Vím...Je to vesnice dlouhá jak tejden před vejplatou... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama