František Husák (*24. 5. 1936 - + 8. 11. 1991)

28. prosince 2011 v 23:48 | Pavel Lukavský |  Film
V životě člověka jsou určující náhody, osud, ale i jeho slabosti. Bezpochyby to lze říct i o svérázném a talentovaném herci, Františku Husákovi. Jeho slabostí bylo divadlo a alkohol. To se mu také stalo osudovým. Alkohol a divadlo, nebo divadlo i alkohol. Jak chcete.
Když jsem poprvé uviděl , už nevím v jakém filmu, hrát Františka Husáka, uvědomil jsem si, jak zajímavou a charismatickou hereckou postavu jsem si na první pohled oblíbil. Vlastně to byla taková náklonnost na první pohled. Možná to byly ty známé scénky z filmu "Jáchyme, hoď ho do stroje" ... Možná jsem si ho zapamatoval ve filmové trilogii o rodině Homolků.. Možná. Kdo by se ale nezasmál nad replikou: "... ty si ty prsa holíš do dnes..". "Holím.." odpovídá František Husák ústy Ludánka a dodává ".. ale tupou žiletkou..".





František Husák byl po celý život osudově spjat s pražskými Ďáblicemi. Zde se narodil /24.května 1936/, prožil dětství a mládí. V únoru 1991 /13. února/ jej zde také našli na chodníku před hospodou jeho kamarádi. Odvezli ho domů, jako vždy ho dopravili k mamince. Kde upadl do bezvědomí. Františkův stav se po několika hodinách prudce zhoršil. Přivolaný lékař konstatoval krvácení do mozku následkem zranění a nařídil okamžitý převoz do nemocnice. Bylo však již pozdě. František úplně ochrnul, dýchal jen za pomoci přístrojů a po půl roce zemřel. Nikdy se nepodařilo zjistit, zda se osudné noci zranil sám při pádu, nebo ho někdo udeřil do hlavy." Podle Jana Kačera měl na hlavě "dvě hluboké rány". .."Místo do nemocnice, ho dovedli jen domů, v domnění, že je jen zcela pod obraz. To sice byl, především však při pádu, nebo snad už před ním, utrpěl krvácení pod mozkové pleny následkem zranění způsobeného silným úderem do hlavy".. Druhý den již nekomunikoval, následoval rychlý, bohužel už pozdní převoz do nemocnice… Onoho osudného středečního večera vydal vstříc noci a bohužel i smrti. Dnešní Ďáblická ulice bývala hlavní cestou na Mělník. Putyka "Na Mělnickou" a je třeba říct, že František Husák měl dobrý vkus: je to pajzl jak má být! Kamarádi z mokré čtvrti, kteří byli očitými svědky se vyjádřili takto: "Vraceli jsme se z hospody domů, když jsme narazili na Fandu, ležícího na zemi. Nemohl tam ležet moc dlouho, protože mu v ruce ještě dohasínala cigareta. Protože to u něj nebylo nic neobvyklého, naložili jsme ho do auta a odvezli domů. Do smrti si neodpustím, že nás nenapadlo, že je zraněnej. Zemřel vlastně možná kvůli nám."

Rodiče chtěli, aby se stal úředníkem, ale on se raději přihlásil na hornické učiliště. Kde ovšem dlouho nezůstává. Po roce ale přechází na vojenskou školu Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové. Po jejím ukončení zamýšlel dělat medicínu, ale nepřijali ho. Jako většina mladých mužů nastupuje základní vojenskou službu. Už na vojně začal studovat herectví, jehož kouzlu vzápětí definitivně podlehl. V roce 1959 absolvoval DAMU. Na DAMU studoval třeba s Janem Třískou nebo Ninou Divíškovou. S řadou svých spolužáků zamířil později do ostravského Divadla Petra Bezruče. Kde během šestiletého působení vytvořil řadu působivých postav. Se svými spolužáky pod vedením J. Kačera nastudoval řadu zajímavých rolí, v nichž se začal tříbit jeho herecký naturel: např. Merkucio (Romeo a Julie), Malvolio (Večer tříkrálový), titulní postava Dykova Krysaře i Cyrano v Rostandově proslulém dramatu.

V tomto roce 1965 odchází do Prahy, do nově vznikajícího Činoherního klubu. Činoherní klub měl od počátku své existence tolik umu i štěstí, že se během jediné sezony stal jedním z nejpopulárnějších pražských divadel. A s pražským angažmá přicházejí i první filmové role, konkrétně ve filmu OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY (1966). V roce 1969 je Jaroslavem Papouškem obsazen do role Ludvy (Ludánka) v komedii ECCE HOMO HOMOLKA a následujících dvou pokračování trilogie o rodině Homolkových HOGO FOGO HOMOLKA (1970) a HOMOLKA A TOBOLKA (1972).
Rád bych se zastavil právě u této trilogie. Tato Husákova, snad právem, nebo neprávem nejznámější role ho jakoby uzamkla ve škatulce "plachý a nenápadný". Je obrosvská škoda, že pro něj, za jeho života nebyla napsaná role, kde by mohl prodat svůj nesporný herecký talent. Po boku tak výrazných hereckých osobností, především v prvních dílech trilogie, se skoro ztrácel. Jak říkám, myslím si, nebyla to jeho vina.
V roce 1971 hraje v úspěšném televizním filmu REVIZOR. V roce 1974 hraje ve filmu JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE. Společně s Pepíčkem Hlinomazem, v rolích ústavních lapiduchů nahánějí podivně potrhlého Luďka Sobotu. Jeden z mála filmů. Kde si divák Františka Husáka dokáže okamžitě vybavit. Vzájemný dialog: "Nemýlíš se Arnošte?" "Rozvaž to dobře Arnošte". "Fotka souhlasí? sám přiznal, že je Koudelka" "Tak šups ním do pytle..."
Přestože jeho herecká hvězda stále stoupala, nedokázal si to užít. Těžce snášel sebemenší kritiku a upadal do úzkostných stavů. Se svými můrami začal bojovat i pomocí alkoholu, který se stal jeho prokletím. Poměrně brzy se oženil, když si vzal Věru, vdovu po grafikovi Vladimíru Boudníkovi. Kvůli pití se s ním rozveda. Jeho druhá žena Naďa jej přemluvila, aby nastoupil odvykací kúru, ale byl marný boj. Z léčebny ho pro neukázněnost vyloučili. Františkovy několikadenní tahy městem byly stále častější, až přišel i druhý rozvod. Herec pak našel útočiště u své maminky. Hrál v desítkách filmů, ale většinou šlo většinou jen o nenápadné role. I když dostal významnější roli, působil v ní nenápadně. Před kamerou se však pohyboval zcela přirozeně, byla mu cizí velká gesta a dramatické výrazy. Plachý projev u něj pramenil z neustálých pochyb o sobě samém. Jeho labilita ho nakonec přivedla až do záhuby.

V roce 1975 odchází z Prahy do Českého Krumlova, v letech 1975-1976 se věnuje práci pro děti v Malém divadle v Českých Budějovicích. Na Skupově Plzni v r. 1977 dostal cenu za herecký výkon v roli Jiříka v loutkové inscenaci Kainarovy Zlatovlásky.V letech 1979 - 1982 působil v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, poté sezónu v Chebu a od r. 1983 je Členem Divadla Na zábradlí, v němž vytvořil mj. postavu Agamemnona v Ifigenii v Aulidě a Gastona ve Vitracově Vlkodlakovi.

V roce 1978 hrál si zahrál ve filmu POPLACH V OBLACÍCH. Krásná epizodní rolička pilota malého zemědělského letadla, zvaného lidově "čmelák". Jakoby instinktivně vede karavanu kombajnů a traktorů lov na "divokou šelmu", ve skutečnosti neškodné malé slůně. Působí v této roličce neskutečně mile a kouzelně.
K jeho dalším životním osudům vyprávěl Jan Kačer takto: "Byl jediný, který skutečně vědomě vzdoroval režimu a jeho rozhodnutí odejít z Činoherního klubu bylo motivováno čistě ohledy eticko-estetickými. Dostali jsme tehdy možnost natočit na desku Višňový sad, ale z vyšších míst přišel příkaz, že Pavel Landovský se tohoto projektu nesmí zúčastnit. "Když ne Landovský, pak ani já." Zareagoval tehdy František, napsal dopis řediteli Supraphonu, že v takovém marasmu žít nebude, a odešel do Krumlova. Z nejlepšího možného angažmá do absolutního vyhnanství… Všichni s chutí vyprávěli historky, jak chlastal, ale nikdo nemluvil o tom, že to byl ostentativně čestný člověk, který pro svoji čest odešel na deset let z Prahy. Tak jsme se všichni projevovat chtěli, ale on jediný to udělal."
Snad je možné jeho osobní charakteristiku, tedy Františka Husáka, doplnit i z hlášení spolupracovníků Stb.
Citace: "Husák v Č. Krumlově kolem sebe soustředil skupinu osob z řad inteligence a za jejich pomoci sestavoval programy tzv. nelegální kultury. Pořady byly určeny výhradně pro důvěrně známé a konaly se na různých místech, včetně soukromých bytů za účasti 20-30 osob. Obsah kulturních pořadů byl ve většině tendenčního zaměření, při čemž byla napadána soc. kultura, soc. zřízení a její funkcionáři. Po dohodě s OV KSČ bylo rozhodnuto skupinu rozložit politickými prostředky za úzké spolupráce s ONV, což bylo provedeno. Zpětnou kontrolou bylo ověřeno, že způsob řešení měl kladný dopad a skupina těchto intelektuálů se rozpadla."

V roce 1983 přijímá angažmá v pražském divadle Na zábradlí, kde hraje až do osudových únorových dní v roce 1991. Karel Kachyňa ho zde obsazuje do role doktora ve filmové komedii SESTŘIČKY. O rok později hraje hlavní roli v trošku smutné komedii VŠICHNI MUSÍ BÝT V PYŽAMU.Komedie, ze které je ještě dnes cítit unylá atmosféra osmdesátých let s příznačně vykreslenými figurkami této doby. Tragikomická postava Řehoře Maršíčka je jednou z nejlepších rolí Františka Husáka. Neprávem opomíjený fim.
V roce 1985 hraje ve známých seriálech VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, TŘETÍ PATRO a SLAVNÉ HISTORKY ZBOJNICKÉ. Hlavní roli hraje v krátkometrážním hororu POSLEDNÍ LUP z roku 1987. V roce 1990 hraje v koprodukčním válečném dramatu POSLEDNÍ MOTÝL. Jedna z posledních filmových rolí přichází v trošku odlišné pohádce O ZAPOMNĚTLIVÉM ČERNOKNĚŽNÍKOVI, kde hraje menší roli režiséra. Česká televize o něm natočila jeden díl cyklu NEVYJASNĚNÁ ÚMRTÍ.
František Husák, jeden z mnoha výborných českých herců ztvárnil na 60 filmových a seriálových rolí, ale také např. rozhlasovou roli v dramatizaci románu Julese Verna: Michail Strogov...
O svém životě, alkoholu , ale i divadlu se vyjádřil takto: "Mám rád divadlo, kde není možné podvádět, kde se ta umělá divadelní skutečnost tvoří s tou největší odpovědností a vážností, jako kdyby se skutečně měl pokaždé znova stvořit svět. Po rozprášení Činoherního klubu po okupaci a v prvním normalizačním období jsem se rozhodl od divadla odejít. Asi od třetího roku mého pobytu v Českém Krumlově se datuje má sedmiletá absolutní abstinence. Bylo to jedno z nejšťastnějších období mého života. Když jsem hrál pijáka třeba v Kdo hledá zlaté dno (1974), alespoň jsem byl autentický. Vlastně jsem pitím kompenzoval svojí vnitřní samotu. I když jsem byl čtyřikrát ženatý, byl jsem pořád sám."
Jeho portrét je zachycen v knize Nekončící potlesk aneb Galerie nezapomenutelných.
Přestože alkohol rozvrátil jeho osobní život, v tom profesním se jeho závislost tolik neprojevovala. "Dělat divadlo podle svých představ." Myslím si, že se svému předsevzetí nezpronevěřil. To bylo přání absolventského ročníku pražského DAMU, který končil svá studia v r. 1959. František Husák dostal od života vyměřeno krátkých třicet hereckých let. Jeho život se završil 8. listopadu 1991.
 


Komentáře

1 Pavel Lukavský Pavel Lukavský | E-mail | 29. prosince 2011 v 8:16 | Reagovat

Za použití volně dostupných informací jsem se pokusil o malý herecký portrét ..
snad mi někdo poše doplňující informace..Děkuji

2 Yřyk Yřyk | 29. prosince 2011 v 11:30 | Reagovat

Teda odvedl jsi kus poctivé práce-dík

3 Lydie Lydie | 29. prosince 2011 v 12:41 | Reagovat

[1]:
Moc pěkně jste to napsal. ;-)
Na podobná zranění v opilosti,která se zanedbala, doplatilo hodně lidí...je to život.

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. prosince 2011 v 17:41 | Reagovat

[1]: Napsal jsi to pěkně, jen snad zmínku o dalších dvou manželstvích vynechal. To ale není podstatné, důležitá je osobnost, ne osobní život, v tomto případě.
Byla jsem svědkem pár případů, kdy člověk, který upadl byl považován za opilého a jen asi ve dvou případech to byla pravda- jednou to byl ,,cukrovkář", po druhé epileptik, třetí podvrtnutý kotník na volné dlaždici chodníku. Na štěstí všechny tyto případy dopadly dobře, záchrana byla poskytnuta. Nedivím se, že ti kamarádi mají výčitky svědomí, copak to zranění nekrvácelo?

5 Míra Míra | 29. prosince 2011 v 22:55 | Reagovat

Pěkně napsané. Vyvolalo mi to vzpomínky na herce, kterého jsem měl také rád, na cestu na Mělník  Ďáblickou ulicí (v Mělníku jsem trávil krásnou část dětství o prázdninách), na hřbitov, kde mám tátu i na hospodu "Na Mělnickou" a další vzpomínky. Teď přesně je ten čas, kdy je možno si tuto dobu v klidu připomenout. Díky. :-)

6 Petr Petr | 4. ledna 2012 v 18:36 | Reagovat

Krásně napsaná vzpomínka na dobrého herce.
Jo nikdo nevíme, jak "dopadnem"

7 Zdeněk Zdeněk | 8. ledna 2012 v 12:34 | Reagovat

To je právě to,co nás v dnešku potká je docela nepředvidatelné,ale rozhodně to bude moc zajímavé se nad sebou na závěr zamyslet.Pokud tedy smrt nebude rychlejší než to procitnutí ze zamyšlení.To nevíme nikdo,proto to ani neřeším.Jedno vím jistě,musíme tam vššichni,nu což vyhlídka spravedlivá,né krutá.I v dětství mi náš farář v náboženství tloukl do hlavy:-"Pomni člověče,že prach jsi a v prach se obrátíš"!.Má naprostou pravdu. :-D  :-D  :-D

8 Beppe Beppe | 18. září 2012 v 0:45 | Reagovat

Děkuji Vám pane Lukavský, za článek o velice zajímavém a talentovaném člověku. Odvedl jste dobrou práci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama