Něco málo o pokladničkách

22. prosince 2011 v 10:57 | Pavel Lukavský
Jo, tak se tedy pustím do toho nového článku. Jak jsem sliboval, vyhrožoval a vytrhovat se, bude o pokladničkách. Proč o pokladničkách? jak to říct.. Je to věc, o které jsem zatím nic nečetl, jednak mám takovou vzpomínku z dětství a jednak.. Jednak mne něco napadlo.. taková blbinka.
Mám na poličce v pracovně dvě krásné pokladničky. Zatím se vzrušovat nemusíte. To máme občas každý na pracovním stole nějakou to pokladničku, porculánové prasátko s různými nápisy. "Na mimomanželský sex", nebo třeba "Na dovolenou". Ty mé dvě pokladničky. Ta jedna je porcelánový panáček znázorňující klečícího starého černocha?? nebo snad nějakého potutelného žebráka. Přibližně z dvacátých třicátých let minulého století. Jak se tak prodávali po poutích. Parádička, kýč jako noha, ale po babičce a navíc neskutečně kouzelná věc. Jako malý kluk jsem se podivnými krouživými pohyby a třepáním naučil z něj vytřepat všechny penízky. Bohužel, tehdy již neplatné.
Ta druhá pokladnička je ještě zajímavější. Jsou jím reklamní spořící hodiny. Většině mladých lidí naprosto neznámá věc. Aby hodiny šli, musela se vložit mince, pravděpodobně koruna a hodiny se sami natáhli a zase nějakou dobu šli.. Špárkase měla reklamu a učila šetřit.. prostě parádička, ale "brutus", jak říkají mlaďoši. Žádné digitálky, žádné hodinky co se natahují sami jak dobíháte autobus. Jdeš chrápat, a koruna, zítra zase, jdeš chrápat a koruna a tak dokola a furt. Nakonec se rok s rokem sejde a máš na zmrzlinu.
Mám pro pokladničky slabost. Už od dětství. Doma byla na stolku taková malá pokladnička - velbloud to byl. Říkalo se mu "Louda". Žádný Lauda, ale od slovíčka loudit... Prostě Louda. Odejděme od přesmyček a podivných pohybů, jimiž jsem také z této pokladničky dobýval drobné. Vlastně si uvědomuji, že dnes je široce rozšířeno mít mezi prostým lidem jiné pokladničky. Takové na čtyřech kolech. Naše auta, to jsou pane, pokladničky. Také jedno mám. Včera se mi známá svěřovala, jak platila to a ono a jak má pocit, že je to bezedná pokladnička. Pánové ví svoje. Ženy až tak ne. /u nás v rodině bylo rodinou tradicí parkovat auto zásadně s prázdnou nádrží/.. Myslím maminku, ženě bych auto nesvěřil, ale i tak. Věčně přijíždím s prázdnou nádrží. To, kdyby náhodou mi to nějakej parchant chtěl ukrást, aby daleko nedojel. To jsem odbočil.
Naše pokladničky.. To bylo tenkrát, když jsem se oženil, ať jsem kroužil s pokladničkami jak kroužil, třepal ze strany na stranu, nahoru dolů.. nevypadlo nic. Ani měďák. A teď pozor, ta myšlenka, už jsem to pochopil.. Já už vím kde jí mám...
Až se dnes vrátí žena z práce, přivinu jí k sobě, políbím a řeknu, lásko, ty můj poklade, pokladničko moje..
Kdyby to byl můj poslední článek, nechci vraníky!
 


Komentáře

1 Lydie Lydie | 22. prosince 2011 v 12:44 | Reagovat

Moc pěkně napsané. Zasmále jsem se.Jestli skutečně dodržíte ten poslední odstavec,tak si řádně u ženy "šplhnete". :-)

2 Lydie Lydie | 22. prosince 2011 v 12:47 | Reagovat

Další možnost je, že žena zbystří pozornost - co to asi znamená.Něco provedl a "žehlí to"- nebo něco bude asi chtít - nebo snad  koupil nového koně? O_O

3 Yřyk Yřyk | 22. prosince 2011 v 13:28 | Reagovat

Mám doma z porevolučních let Vénu Klausů s tum vystrčenum řyťum.Kdo ví kdo to ještě má? :-)

4 matka matka | 22. prosince 2011 v 14:13 | Reagovat

No, konečně jsem pochopila, proč jsem se jako oslík otřepala, na bílou plachetku dukáty padaly,... i bez slov, objetí, polibků,...
Vezmu řemen, teda pásek a utáhnu ho důkladně, nic více padat nebude. :-D

5 Jeník Jeník | 22. prosince 2011 v 18:39 | Reagovat

pokladničky mám hned dvě - manželku a dceru.A již se rýsuje další a to je vnučka.

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. prosince 2011 v 19:30 | Reagovat

No, u nás se to nedá říci. Jsme tak na tom fifty, fifty. Spíš se to čerpá poslední dobou na muže, ale nevadí mi to.Jsou různá období v životě, kdy jeden potřebuje více než ten druhý a pozor : ,,přebytky" jdou jinam a nemusí. Co chceme, rádi dáme, nikdo nás nenutí, že? ;-)  :-D

7 nar.soc. nar.soc. | 22. prosince 2011 v 21:47 | Reagovat

Existují různé "pokladničky". Třeba ženské kožichy a kožené oděvy. To je dodnes u nás bažinaté téma. Kožichy  a doplňky vzal čert ( tedy čas a kožožrouti,jak ženě tak i dcerám ) kožený plášť, sako a kožešinová paleta rozebraly dcery. Poslední plášť s vložkou a kapucí byl loni zase na zúžení ( zvon už neletí ).
Kolem tohoto tématu našlapujem opatrně, a jak dojde k přešlapu mám obranu. Moje drahá ženo, zadrž řeč, než se stane malér.
Jinak mincovní pokladničky máme rovněž.
Já na 50kč a žena na 20Kč. Vida měl bych jíz krmit.

8 Pavel Lukavský Pavel Lukavský | E-mail | 22. prosince 2011 v 22:15 | Reagovat

[7]: Človíčku, Ivane, kam na ty výrazy chodíš...:-) To by Plzák nevymyslel /ale, asi to bude jeho, že?/
"Moje drahá ženo, zadrž řeč, než se stane malér. "
Psal jsem ten článek jen z prosté radosti a jak mi právě radost ze psaní slova přivála.. A mělo to být opravdu jen o pokladničkách, ale nějak to vzalo /to psaní/ ten pěkný závěr.. Přes pár překlepů. jsem rád, že jste se všichni pobavili.. Stejně Všem děkuji.. dělá mi radost Vás pobavit, nic víc v tom není..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama