Počátky moravského poštovnictví

7. února 2012 v 1:01 | ING. MIROSLAV POLIŠENSKÝ |  Filatelie
Dovoluji si uveřejnit málo známou práci Ing. Miroslava Polišenského...Nejedná se moji práci a tak prosím tento článek dále nekopírujte.. Děkuji.. Slouží jen jako informace příspěvek k dalšímu studiu..



Počátky moravského poštovnictví

SE ZŘETELEM K JIHOMORAVSKÉMU KRAJI (1520 - 1650 )


ING. MIROSLAV POLIŠENSKÝ





Sledujeme-li vývoj poštovnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, vidíme zde podstatný rozdíl. Čechy mají velmi výhodnou polohu. Hlavní město Praha je umístěno uprostřed země, takže poštovní spoje až do počátku 19. století vedly odtud paprskovitě různými směry, také do zemí sousedních. Navíc byla Praha nepřetržitě metropolí a v druhé polovině 16. století, což je pro dějiny poštovnictví obzvláště důležité, i sídlem císařským,
Naproti tomu Morava tvořila spíše jen tranzitní území mezi rakouskými zeměmi a Slezskem (do poloviny 18. století ještě s hlavním městem Vratislaví) případně Polskem, avšak také mezi rakouskými zeměmi a Čechami. Hlavním městem Moravy do roku 1642 byla Olomouc, přesto že již byla pozvolna zastiňována Brnem.
Tyto okolnosti ovlivnily značně poštovnictví v našich zemích. Jen velmi málo zpráv existuje o poštovnictví na Moravě před rokem 1526. Je možno usuzovat pouze ana­logicky podle pramenů z území Čech, že do té doby bylo udržováno poštovní spojení pouze prostřednictvím celé řady poslů, ať již zeměpanských, vrchnostenských, městských, obec­ních, avšak i kupeckých, cechovních, universitních, z řad potulných osob (mniši, poutníci, Židé, studenti) a jiných.


Na přelomu 15. a 16. století dochází ve vývoji poštovnictví k podstatné změně. Prostřednictvím rozvětvené rodiny Thurn-Taxisů, italského původu, dochází v západní a střední Evropě a v Itálii k vybudování organizované pošty, která se vyznačovala především zakládáním poštovních stanic, vzdálených od sebe přibližně ve stejných vzdálenostech, v nichž docházelo k pravidelné výměně koní a poslů. Pro české země je to rok 1526, kdy zde došlo ke zřízení organizované pošty. Do té doby spadají osudné dějinné události v našich zemích. Po smrti českého krále Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče v roce 1526 se uvolnil český královský trůn. O tento trůn se ucházel mimo jiné rakouský arcikníže Ferdinand, za něhož byla provdána Ludvíkova sestra Anna. Ferdinand vypravil do Prahy své zmocněnce, aby si připravil půdu pro volbu českým králem. Zmocněnci, aby mohli být ve stálém styku s arciknížetem, žádali jej o zřízení rychlejšího spojení mezi ním a Prahou. Listem zaslaným z Hainburgu dne 15. října 1526 Ferdinand souhlasí s návrhem a dává svému dvorskému poštmistrovi příkaz ke zřízení poštovní linky mezi Vídní a Prahou.Datum uvedeného listu tvoří počátek zřízeni organizované pošty v českých zemích. Předpoklad arciknížete Ferdinanda se splnil 23. října 1526. Zpráva o jeho zvolení byla doručena do Vídně za 36 hodin, tedy již 25. října. Organizací poštovního spojení Prahy s Vídní byl pověřen Antonio de Tassis, pozdější nejvyšší dvorský poštmistr. O trase tohoto prvního organizovaného poštovního spojení máme velmi málo zpráv. Víme jen, že šlo o jezdeckou poštu zpočátku se třemi stanicemi, jejichž jména neznáme. Jisté je jen to, že tato první linka vedla též přes území Moravy. Do současné doby převládá názor, že poš­tovní spojení mezi Prahou a Vídní vedlo již od svého počátku z Prahy na jih až k Sobě­slavi a odtud kolem Jindřichova Hradce přes Slavonice a Vratěnín na Moravě k Vídni. Tento názor shledáváme i u předních historiků poštovnictví Václava Dragouna a doc. dr. Františka Roubíka a v poslední době i u dr. Karla Filly. Nové studie však ukázaly, že his­torikům nebyly dosud známy zahraniční prameny, zejména kniha anglického spisovatele Richarda Rowlandse, The Pos of the World, vydaná v roce 1576 v Londýně. Údaje v této knize uvedené nutno však klást před rok 1558. Podle Rowlandse vedla trať z Prahy přes Český Brod, Plaňany, Kolín, Čáslav, Habry, Havlíčkův Brod, Polnou, Kamenici, Třebíč (Třebenice?), Znojmo dále k Vídni. Trať zanikla mezi léty 1558-1568. Přesto však se této cesty používalo jakožto provizorního spojení Prahy s Brnem prostřednictvím jízdních kurýrů ještě v roce 1605, neboť tehdy vedla tato cesta rovněž z Prahy přes Český Brod, Kolín, Čáslav, Havlíčkův Brod, Polnou dále do Brna. V dalších letech také toto spojení zaniklo a bylo obnoveno až v polovině 18. století.
Mezi léty 1558 až 1568 dochází k vybudování nové poštovní trati z Prahy do Vídně. Vedla přes Jesenici, Nespeky, Votice, Tábor, Samosoly, Člunek do Slavonie na Moravě a odtud dále k Vídni. Tato trať se udržela s nepatrnými změnami některých stanic až do roku 1750, kdy byla změněna po třetí a vedla z Vídně přes Znojmo, Vranovskou Novou Ves, Moravské Budějovice, Zeletavu, Stonařov, Jihlavu, Havlíčkův Brod, Habry, Golčův Jeníkov, Čáslav, Kolín, Plaňany a Úvaly do Prahy.
Další důležitou poštovní tratí byla trať z Vídně do Vratislavi. Také zde klade historik Václav Dragoun její vznik k roku 1611. Rowlans uvádí však podrobně řadu poš­tovních stanic již před rokem 1558, z nichž mnohé se udržely ve své funkci až do 19. století. Podle něho vedla trať z Vídně přes Mistelbach na Moravu do Dolních Věstonic, Slavkova, Vyškova, Olomouce a dále přes Šternberk, Hůzovou, Rýžoviště, Václavov, Svět­lou Horu, Heřmanovice a Zlaté Hory do Vratislavi ve Slezsku. U této trati je pozoruhodné zejména to, že ve svých počátcích vedla z rakouského Mistelbachu přes Dolní Věstonice a Slavkov do Vyškova a vyhýbala se jak Mikulovu tak i Brnu. Tyto údaje potvrzuje i další spisovatel, Ital Ottavio Cottogno, který ve svém díle Compendio delle Poste, vydaném v roce 1623 v Miláně, až na malé výjimky, uvádí tytéž poštovní stanice. Jen tak si můžeme vysvětlit, že v roce 1551 existovala mezi pražskou a slezskou silnicí spojka pěším poslem ze Znojma přes Brno dále do Olomouce, o čemž rovněž svědčí existence poštovní stanice v Brně v padesátých letech 16. století, která se nalézala v Orelské ulici č. 16 a byla spravována patricijskou rodinou Metzerovou, pocházející z Rakous. Trať z Vídně do Vratislavi však zanikla pravděpodobně mezi léty 1583 až 1592.
V polovině 16. století (1558) dochází k důležitému aktu, a to ke zřízení polské královské pošty, která vedla z Krakova pres Moravu do Vídně a dále do Benátek v severní Itálii. Mezinárodní význam této poštovní tratě spočívá v tom, že byly zřizovány vlastní přepřahací stanice s polskými poštmistry též na cizích územích, což je věc na tuto dobu poměrně řídká. Polští poštmistri na cizím území používali však v budování vlastních poštovních stanic většinou těch míst, kde již v současné době nebo v minulosti poštovní stanice existovaly. Budovy, koně a služebnictvo najímali na místě. Polská pošta vedla do Itálie dvěma směry. Jednak na Moravě v úseku od polských hranic přes Ostravu, Fryštát a Přerov do Vyškova a dále přes Slavkov a Dolní Věstonice k Vídni. Druhá cesta vedla od polských hranic do Jablunkova a odtud územím Slovenska přes Trenčín, Trnavu a Bratislavu do Hainburgu v Rakousích. Zda obě tyto cesty byly v činnosti současně, či jedna po druhé, nelze zatím zjistit. Polská pošta byla velmi výkonná. Polský posel urazil ku pří­kladu trať z Vídně do Benátek za 5 dnů, zatímco císařské poštovní službě to trvalo 9 dnů (oklikou přes Trident).
Existence polské poštovní linky do Itálie se nelíbila Taxisům a kladli jí četné překážky. Rakouský císař Maxmilián II. dokonce po smrti polského krále Zikmunda II. Augusta, vydává v roce 1573 přísný rozkaz k likvidaci polské pošty na území Slezska, Moravy a rakouských zemí s tím, že osoby tuto poštu provozující mají být zadrženy a veškeré jejich věci zabaveny a zaslány do Vídně. Současně se nařizuje.zřídit v těchto místech vlastní poštu. Zrušení polské pošty nebylo však definitivní. Pošta byla v krátké 'době opět obnovena, avšak již jen částečně. Polští poštovní poslové směli postupně jezdit jen do Štýrského Hradce a od roku 1583 jen do Vídně. Zdá se, že na počátku 90. let 16. století přestala tato pošta zcela existovat.
V té době totiž - přesněji v roce 1592 - dochází ke zřízení mimořádné dočasné pošty za pobytu arcivévodkyně Marie v Krakově u příležitosti sňatku její dcery .Anny s polským králem Zikmundem. Tato pošta, která udržovala spojení mezi Štýrským Hradcem a Krakovem přes Vídeň a Moravu, byla obstarávána 15 pěšími posly. Je důležité potud, že vedla poprvé přes Mikulov a nikoliv již přes Dolní Věstonice. Přímé poštovní spojení mezi Vídní a Krakovem bylo v té době přerušeno a bylo obnoveno až v 17. století.
Na sklonku 16. století, v roce 1596, dochází k prvnímu spojení českých zemí s územím Slovenska. Šlo vlastně o spojení Slezska a Uher v době tehdejšího tureckého nebezpečí a vedlo z Nisy přes Prudník, Bohumín a Těšín do Jablunkova a odtud dále na Slovensko. Toto spojení však brzy zaniklo. Jinak bylo spojení Moravy ze Slovenska možné jen přes Vídeň do Bratislavy.
Počátek 17. století se projevuje intenzívní snahou o obnovení řádného trvalého poštovního spoje mezi Vídní a Vratislaví. Pokusy o to se dály již od roku 1593, avšak neúspěšně. Snahy byly od počátku oboustranné a pokračují až do roku 1607. K obnovení trati dochází však teprve v roce 1610 nebo spíše počátkem roku 1611. Na sklonku vlády císaře Rudolfa II. dochází totiž mezi ním a arcivévodou Matyášem (pozdějším císařem) ke sporu o českou korunu. Matyáš se v té době zdržoval na Moravě. Neměl však dostatek zpráv z Prahy ani ze Slezska a proto si vymohl na moravských stavech finanční podporu k vybudování poštovní tratě z Vídně přes Brno do Olomouce. Tato pošta byla zřízena jako pravidelná "ordinari" a sloužila především k dopravě dopisů a lehčích balíků a obstarávalo ji zpočátku deset pěších poslů. Zvláštností u tohoto poštovního spoje je skutečnost, že byla opuštěna dřívější cesta vedoucí přes Slavkov do Vyškova, čímž se vyhýbala Brnu. Nová cesta naproti tomu vedla z Mikulova přes Brno do Vyškova a dále do Olomouce. Václav Dragoun uvádí v této souvislosti na území Moravy kromě výše uvedených čtyř stanic ještě Pohořelice a Prostějov. U obou je však jejich existence v té době sporná a neexistují o tom archívní prameny.
Všechny pošty založené Matyášem na Moravě se udržely pro nepříznivé poměry jen poměrně krátkou dobu, a to do povstání českých stavů. V té době však (1618 až 1620) muselo pět moravských poštmistrů, většinou pro svůj německo-rakouský původ a katolické náboženství, opustit svá působiště a uchýlit se do Dolních Rakous. Tam byli vypláceni na příkaz císaře Ferdinanda II. komorou dolnorakouskou. A proto také v té době zaniká opět poštovní spoj z Vídně přes Moravu do Slezska.
Nově zvolený český král Bedřich Falcký (1619-1620) usiluje intenzívně zejména o poštovní spojení mezi Prahou a Moravou. Dává proto příkaz svému poštmistrů Zikmundu Serklovi k vybudování spojení z Jihlavy do Znojma. To se mu zřejmě zdařilo, jak o tom svědčí jízdní řád (Hoffpostamptordnung) z roku 1620. Je však stále více tísněn válečnými událostmi a po prohrané bitvě na Bílé hoře dne 8. 11. 1620 opouští zemi, čímž dochází současně k zániku samostatnosti českého státu. Po likvidaci českého stavovského povstání dochází brzy k obnovení poštovních spojů na Moravě a ve Slezsku.
Poměrně nejdříve byla obnovena cesta pražská, která prakticky ani nebyla přerušena, s výjimkou roku 1621, kdy byla rušena v okolí Tábora zbytky císaři vzdorující armády. Pražská cesta byla tehdy odkloněna od rakouských hranic přes Znojmo a Jihlavu a odtud dále na původní starou cestu. K obnovení původní cesty v celém úseku dochází po likvidaci ohniska odporu u Tábora.
Také slezská cesta je obnovena poměrně brzy. Moravský místodržící kardinál Ditrichštejn objednává totiž dopisem z poloviny roku 1621 u brněnského správce pošty Valentina Sartora zřízení pošt z Brna do Olomouce se třemi poštovními stanicemi, a to ve Vyškově, dále mezi Vyškovem a Olomoucí (v Prostějově) a v Olomouci, každá o dvou koních, od 1. Července 1621. K faktickému zřízení těchto stanic dochází však teprve o osmnáct měsíců později, a to 1. ledna 1623, jak o tom svědčí důležitý dokument "Zpráva o vyúčtování služby v markrabství moravském (na trati) z Olomouce do Vídně od 1. ledna 1623 do konce června roku 1626" (Státní ústřední archív, Praha). Tato zpráva byla vypracována pro zjednání nápravy, neboť služební poplatky, které měli poštmistři pravidelně dostávat, ve dvacátých letech 17. století následkem válečných událostí velmi vázly a po řadu let byly zcela zastaveny. Nedoplatky, jež měli poštmistři k pohledávání činily v roce 1629 již 3377 zl., čili služné za plná tři léta. Císař Ferdinand II. nařídil dne 2. 10. 1629 císařskému důchodnímu, aby uhradil tyto nedoplatky z dúchodkových pohledávek. Když však viděl, že to nevedlo k cíli, dal dne 29. 10. 1629 rozkaz plukovníku Miniatimu k za-pravení této částky z nedoplatků daní za léta 1627-1628. Ze zprávy o vyúčtování nedoplatků vidíme, které poštovní stanice a kteří poštmistři existovali v té době na trati z Vídně do Olomouce.
Z Olomouce do Vratislavi nebyla ještě poštovní trať počátkem dvacátých let obnovena a bylo zde proto používáno poselského zřízení, jež pochopitelně nevyhovovalo. Proto bylo uloženo zvláštním císařským patentem z 1. 9. 1625 nejvyššímu dvorskému poštmistru Janu Krištofu Paarovi vybudovat řádnou jezdeckou poštu z Olomouce do Vratislavi a odstranit vratislavské pěší posly. Současně mělo dojít v Olomouci k napojení na stávající jezdeckou poštu z Olomouce do Vídně. Tento nový poštovní kurs vedl tedy z Vratislavi přes Olavu, Grodkov, Nisu, Glucholazy, Heřmanovice, Světlou Horu, Rýžoviště, Šternberk, Olomouc, Prostějov, Vyškov, Brno, Pohořelice, Mikulov, Katzeldorf, Gauners-dorf a Wolkersdorf do Vídně.
I když vybudování této slezské cesty ve dvacátých letech 17. století se zdálo být definitivním, nebylo tomu tak zcela. V té době (r. 1628) chodí ještě pěší poslové mezi Vídní a Vratislaví přes Mikulov, Velké Němčíce, Slavkov, Brodek u Nezamyslic, Olomouc, Světlou Horu, Zlaté Hory a dále do Slezska. Ještě koncem roku 1633 se uvažovalo o trvalé existenci této pošty, avšak když na této trati došlo téhož roku ke ztrátě cenného balíku s dopisy, dal kardinál Ditrichštejn příkaz, aby pošta nevedla nadále z Mikulova na Velké Němčíce a Slavkov, nýbrž pouze na Brno, Vyškov, dále do Olomouce a Slezska. Tím bylo toto vedlejší spojení definitivně ukončeno a nebylo již později obnoveno.
Přímé spojení mezi Vídní a Krakovem v té době ještě neexistovalo. Pokus o jeho obnovení byl učiněn teprve v roce 1633, avšak v následujícím roce bylo jednání opět přerušeno. K obnovení spojení dochází až v polovině 17. století.
Přímé poštovní spojení mezi Moravou a Slovenskem nadále ještě neexistovalo.
Uzavřením vestfálského míru v roce 1648 a zejména vyklizením moravského a slezského území od švédských vojsk v roce 1650 odpadlo narušování poštovního spojení, které se pak brzy stabilizovalo, aby plnilo svou funkci za nových podmínek.
 


Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. února 2012 v 17:14 | Reagovat

Tedy, nedovedu si představit, že se chodilo s poštou pěšky. Možná se někdy svezli povozem co tudy jel, ale stejně.

2 Zdeněk Zdeněk | 7. února 2012 v 17:42 | Reagovat

Pavle zdravím!Moc hezký článeček,fakt je to ohromný koníček. :-D

3 Pavel Lukavský Pavel Lukavský | 7. února 2012 v 18:18 | Reagovat

Děkuji, Jak již jsem napsal, není to moje práce..ING. MIROSLAV POLIŠENSKÝ.. byl význačný historik.. k jeho článkům se rád vracím.. Některé bych rád uveřejnil v původním znění.. i když jsem při opisování možná udělal pár chyb..

4 Jeník Jeník | 9. února 2012 v 9:46 | Reagovat

pošta a doprava zásilek všeho druhu byla a bylo vždy stabilizujícím prvkem ve státě.proto se vlastně všichni mocní a již od starověku a na všech kontonentech zřizovat službu pro doručování zpráv,případně zboží.

Nejrozsáhlejší tuto službu měli zřízenou staří mongolové - v době rozmachu jejich říše za Čingiz chána a jeho potomků(Kublaje a dalších).Prakticky měli zavedu rychlou poštu pomocí poslů na koních od Tichého oceánu v Číně a Koreji až do střední Evropy,od oblastí střední Sibiře až do Indie.SámMarco Polo popisuje ve své knize "Milion",že taková rychlá pošta pomocí této služby byla schopna do měsíce dopravit do sídla chána informaci rychle a z nejvzdálenějších míst i třeba do měsíce.Každý místní vládce a vazal byl povinen těmto poslům vždy poskytnout přístřeší,stravu,potravu pro koně,ale hlavně ochranu - byli tzv.nedotknutelní.Nosili sebou od chána tzv. zlatou pečeť - která je označovala a hlavně byla pro všechny určující - jednu tuto pečeť chán věnoval i benátským kupcům na jejich cestách po Asii - Marco Polo popisuje,že to fungovalo naprosto všude,všichni měli před pečetí respekt a pomáhali jim na jejich cestách.Dokonce i různí lupiči na které také narazili,když zjistili,že jsou nositelé této pečeti ,tak okamžitě upustili od svých zlých úmyslů je zahubit a okrást.Naopak jim ještě pomohli na jejich cestách.Vše toto se dělo na přelomu tisíciletí v dobách,kdy u nás se obrazně žilo na stromech - ne kecám,bylo zde již ranné Přemyslovské knížetství a to také mělo svá obchodní spojení s okolním světem.

5 Jeník Jeník | 9. února 2012 v 9:49 | Reagovat

Ale můžu i uvést příklady z říše Inků v Jižní předkolumbovké Americe,kdy na obrovských rozměrech této říše fungoval kurýrní služba "pěších poslů".

Ale vemte si třeba i slavný Ponny expres v Severní Americe při budování Spojených států.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama