Vila Tugendhat

1. března 2012 v 21:27 | Pavel Lukavský |  Filatelie

Krásy naší vlasti - Vila Tugendhat


Kdysi dávno, ikdyž vlastně jen před sedmi roky jsem sesmolil kratičký článeček o jedné České známce. Dalo mi to tehdy / vlastně jako vždy / děsnou fušku. Vždy u psaní umírám a reinkarnuji. Ale, zpět k vile Tugendhat.. Ano to je ta pověstná vila, kde si to pánové Vaclav Klaus a Vladimír Mečiař domluvili.. Plácli si na rozdělení Československa. Tehdy již dosti zchátralý architektonický skvost musel na svoji generální opravu čekat ještě dalších patnáct let. Přestože je na prohlídku této vily pořadník, určitě vím, kam se letos podívám.. a to vůbec nemluvím o vila architekta Štefana Jurkoviče...Třeba se tam potkáme..třeba.


Název emise: Vila Tugendhat - příležitostní známka
Datum vydání: 23. března 2005
Známka číslo: 430
Nominální hodnota: 16 Kč
Rozměr známkového obrazu: 40 x 26 mm, UTO po osmi známkách
Výtvarný návrh: Pavel Dvorský
Rytina: Jaroslav Tvrdoň
Platnost: do odvolání
Způsob tisku: čtyřbarevný ocelotisk z plochých desek v barvě zelené ,modré,oranžové a černé, plus jednobarevný ocelotisk z ploché desky v barvě černé
Námět: brněnská vila Tugendhat

Krásy naší vlasti - Vila Tugendhat


Dlouhá léta světové učebnice architektury přehlížely český prostor jako něco méně hodnotného. To, že se tak dělo neprávem, je dnes více jak jisté. Řada světových velkoměst se může pyšnit stavbami, jejímž autorem je německý architekt Ludwig Mies van der Rohe. Snad nejkrásnější a stylově nejčistší budovu, kterou kdy van der Rohe navrhl, najdeme v Brně.

Manželé Tugendhatovi měli od samého počátku jasnou představu o stavbě svého rodinného domu. Ocel a beton měly být základním stavebním kamenem. Van der Rohe ocelovou konstrukci neskrývá, a naopak v silných chromovaných nánosech ji nechává elegantně vyniknout.Výrazná okna poskytující nádherný výhled do zahrady. Zdálo by se, že takovéto řešení může vyznívat dokonale funkcionalisticky, ale až příliš chladně a neosobně. Dřevěné stěny a nábytek je doplněn ebenovým a palisandrovým dýhováním, přepážky jsou z prosvítajícího onyxu. Použití exotických materiálů bylo nákladné a ve své době i kritizované.

Ludwig Mies van der Rohe se narodil roku 1886 v německých Cáchách. Pracoval v rodinné kamenické dílně, odkud přešel do kanceláře Bruna Paula v Berlíně. Od roku 1908 pracoval čtyři roky u Petera Behrense. Van der Rohe byl na počátku své tvorby velmi ovlivněn pokročilými strukturálními technikami pruského klasicismu, ale netajil se svým obdivem k ruské konstruktivistické škole. Pokud vám vila Tugendhat připomíná vrcholné období Bauhausu, pak to není náhoda, vždyť van der Rohe byl i jeho ředitelem a těžko jej mohl Le Corbusier neovlivnit. Jeho pověstným rčením bylo 'méně je více'. Německý architekt židovského původu odešel do USA v roce 1936 před nacisty. Ve spojených státech žil až do konce života, zemřel v Illinois roku1969.

Vilu Tugendhat, jedinečný příklad funkcionalistické architektury, postavil van der Rohe v roce 1930. Původní majitelé ji užívali krátce, do roku 1938. Po osvobození byla používána k různým účelům, počátkem 80. let se vila stala majetkem města Brna a sloužila k reprezentaci a k ubytování hostů. V současnosti je vila expozicí.

Zcela oprávněně UNESCO zaneslo tuto památku na seznam chráněných staveb. "... když tyto prostory a všechno, co je, nechám na sebe působit jako celek, potom shledávám zřetelně: to je krása - to je pravda. Pravda - můžeme na ni mít různé názory, ale každý, kdo tyto prostory vidí, pozná dříve nebo později, že zde je opravdové umění". Ludwig Mies van der Rohe.

Nová poštovní známka z emise krásy naší vlasti představuje pohled na vilu Tugedhat ze zahrady domu. Dovolím si podotknout, ľe je to - z mého pohledu - pěkná a nápaditá známka. Upravený tiskový list po osmi známkách nese přítisk Evropská výstava poštovních známek Brno 2005 a logo výstavy.

Ačkoliv Česká pošta vydala se shodným námětem v nedávné době dopisnici CDV 48 4 Kč, v tomto případě toho nemusíme litovat.

Autor: Pavel Lukavský | 31. 3. 2005
 


Komentáře

1 Jeník Jeník | 2. března 2012 v 17:03 | Reagovat

je to hezká známka - je to krásná vila.

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. března 2012 v 19:31 | Reagovat

Opravdu pěkné řešení pohledu na vilu. Je zvláštní a řekla bych nadčasová. Byla by škoda, kdyby zchátrala.

3 Lydie Lydie | 5. března 2012 v 22:11 | Reagovat

Viděla jsem v TV reportáž o vile. Cena vily v té době byla veliká - postavilo by se za to 60 běžných rodinných domů.Víc mě zaujal osud těch lidí - moc si té nádhery neužili - pouhých 8 let - pak jako spousta jiných židů utíkali před "Hitlerem"...

4 nar.soc. nar.soc. | 6. března 2012 v 21:05 | Reagovat

Byl jsem tam asi v r. 1990. Bylo tam už hodně náhražek.
Je třeba připomenout, že vila z ulice je nic moc, jako delší přístavek vedle dvougaráže s roletami. V nadzemní části jsou osobní místnosti (ložnice, koupelny, ale žádná výhledová okna do ulice.
Je to proto, že vila je postavena na svažitém pozemku a stavba stojí v 6m strmé stráni. Osobní místnosti mají terasu nad obdivovaným společenským sálem a ten je podsklepen technickým zařízením. Podobně i pod garáží je byt pro správce a další potřebné síly.
Vila byla ve své době hodnocena nepříznivě, jako milionářský výstřelek, židovsko-německé rodiny. Možnosti Tugendhatových pramenily z brněnských textilek a obchodu s látkami v zahraničí. To bylo v předválečné  ČSR už pomalu v úpadku, továrny se dostatečně rychle nemodernizovaly a použití značné sumy na drahé bydlení odsuzovala většina tehdejších podnikatelů, národohospodářů i architektů. Zkrátka bylo, je a bude to sídlo provokativní, nesmyslně drahé a zbytečné i v dnešních poměrech.
Je to asi jako unikátní zlaté hodinky na ruce strojního kováře v plné práci.
Na rozdíl od jiných si myslím, že vila Tugendhat měla být v počítači dokonale zrekonstruována, záznam rozmnožen a prodáván zájemcům v muzeu, jako doklad historie, která se podle dnešních měřítek a potřeb přežila. Budovu vydat majitelům a nedávat už do ní nic.
Vždyť co je tam původního? Onyxová stěna! Vše ostatní se musilo buď vyměnit nebo z většího zrekonstruovat.
Je to technická památka? Nebo jen její napodobenina. :-D  :-D  :-D

5 Pavel Lukavský Pavel Lukavský | 7. března 2012 v 19:09 | Reagovat

Dobrý den, pane Ivane.. Nehodlám s Vaším názorem polemizovat.. Jedná se o technickou památku asi jakou je technická památka "Karlův Týn".. Jinak, cena.. toť jen jaké si lidské měřítko.. co by v této souvislosti byla vila pana Krejčíře v Černošicích.. případně jiné "podnikatelské baroko".. To jak se která doba architektonicky zapíše do dějin.. Osobně jsem vyznavačem "funkcionalismu".. Jehož vrcholem, myslím si, byly stavby architekta Loose../Vám určitě dobře známého architekta..
viz..http://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Loos
Článeček jsem znovu zveřejňoval z důvodu její opravy /nákladné opravy, stála přes 150 milionů/...což neuvádím záměrně..

Mým cílem se se bavit konstruktivně, kriticky a s nadhledem.. obávám se, že váš komentář směřuje spíše opačným směrem.. Máte pravdu, za tu částku by se pořídilo opravdu hodně buldozerů .. kteří by ji / tu vilu / krásně srovnali se zemí.. s pozdravem Váš Pavel Lukavský

6 nar.soc. nar.soc. | 7. března 2012 v 19:52 | Reagovat

[5]:

Nechci vézt polemiku pro polemiku. Ovšem nikde jsem netvrdil, že se má vila zbořit!!!
Byla určena k bydlení a nikoli jako předváděcí kus.
Měla být restituována a ne aby stát lpěl na něčem, co bylo prokazatelně ukradeno. Pak by bylo na majitelích, aby se starali a určili, co a jak dál.
Konstruktivnost má mnoho tváří a kdo si troufne tvrdit, že jen jeho pojetí je to správné? Já tedy ne!
Kromě toho, pokud by se měla vila srovnat se zemí, pak leda vybagrovat a to, jak račte vědět buldozer nedovede i kdyby se zbláznil.

7 Pavel Lukavský Pavel Lukavský | 7. března 2012 v 20:28 | Reagovat

[6]: Zdravím, nejsem si jistý, zda se restituce opravdu vztahovaly na majetek zabavený již nacisty.. možná, nevím, jestli s potomky bylo nějaké vyrovnání, nejspíše ano.. vždyť na odhalení zrekonstruované budovy byla vnučka původních vlastníků..
Míru investic do takových to budov bych nazval "likvidační".. prostě, v určitých a jasných případech má stát přesněji památková péče státu naprosto nezastupitelnou roli..
Bez diskuze a bez slitování.. Znáte mne, pokud je sranda.. je sranda, ale, někdy sranda přestává.. Jedu krajinou a vidím zdevastované barokní sýpky, jedu krajinou a vidím zničená selská stavení /zase moje oblíbené baroko /.. Nevím, zdá se mi, příliš vážné téma pro žerty...

8 Pavel Lukavský Pavel Lukavský | 7. března 2012 v 20:50 | Reagovat

Ještě jedno PS.: Původního je na té stavbě podstatně více než jen ta kritizovaná stěna.. Například celý sytém topení, včetně kotle / myslím, přesněji dvou kotlů. zajímavé a originální je celé řešení stavby.. včetně obložení, které bylo myslím někde v Brně v menze ..
To opravdu není podstatné..
Ta konstruktivnost..Opravdu nemám tolik energie, sil a vtipu, abych odpovídal na každý příspěvek.. Cením si Vašeho názoru.. Podstatná je připomínka toho "dostupného bydlení".. například historie Baťových domků ve Zlíně..
Celé dvacáté století má s tímto problém.. a to nejenom v Československu..

9 nar.soc. nar.soc. | 8. března 2012 v 9:49 | Reagovat

Aby mi bylo dobře rozumněno.
Nejsem zaměřený proti zachování památek, ale je zřejmé a čas to potvrzuje, že nejde zachovat vše a tím méně obnovit v autentické podobě. Jistě existují důvody pro podporu restaurace, ale prvotní by mělo být vědomí k čemu?
Má se směřovat k romantismu ( tajemné zříceniny s neomezenými představami ) nebo k prakticismu ( zobrazení stupně vývoje na konkretním objektu). K tomu je vhodné přibrat statistiku, pro koho a pro co, se mají takové akce pořádat.
Dnes a bude to čím dál víc, jsou světové památky k vidění na Internetu v podobách a komentářích, které autenticky nikdo neuvidí a neuslyší.
Není tedy budoucnost v tom, aby se restaurovalo virtuálně a skutečnost se nechala v zajištěné podobě? Každá společnost může, jen co může. Teprve tato společnost vládne zdroji, které umožňují myslet na památky plošně, ale nikoli s bezednou kapsou.
Nemám nic proti soukromému vlastnictví, když se organizačně, ale i finančné postará o zachování památky i přiměřené komerční využití. Nevidím v tom, ale prioritu státu. :-D  :-D  :-D

10 Pavel Lukavský Pavel Lukavský | 8. března 2012 v 18:31 | Reagovat

Dobrý den, pane Ivane, obávám se, že se trochu trochu mýlíte, rád by jste viděl větší odpovědnost vlastníků, ale především vycházíte z teorie, že nové je lepší než staré / účelnější, užitečnější, funkčnější... atd / a ve své podstatě nepotřebuje žádnou údržbu.. neboť je to nové... rozumíte nové..

Co je podstatné a o čem nepadlo z mé strany ani slovo, je míra zásahů státu do soukromého vlastnictví..

Naprosto odmítám se na této platformě o tomto problému bavit / v komentáři pod článkem /.. To není místo pro odbornou debatu..

Cítím to trochu jinak.. virtuální svět... jakýkoliv /např virtuální ZOO / nikdy nenahradí skutečnost.
(Napadá mne příměr se sexem, ale ten se nehodí.. tak jen drobnou zjemnělinu - lítat zmrzlinu přes sklo).. Opravdu nepoletím do Austrálie jen proto, abych viděl živého klokana...

Zavádíte debatu do oblasti která se vymyká článku.. Kdysi ... 2005 jsem psal články o poštovních známkách.. ani dnes jsem nic nechtěl nijak výrazně hodnotit / ani pozitivně, ani negativně/..
Pokud si skutečně myslíte, že je to vhodné místo, tak jen zkusmo, že by nějaký poslanec navrhl, /v rámci úspor zbourat Karlův most a tím, že stačí virtuální.. / no nevím.

11 nar.soc. nar.soc. | 9. března 2012 v 16:21 | Reagovat

[10]:

Nemám potřebu něco někam zavádět. Vycházím z toho, že není v silách nikoho, zachovat vše z minulosti. Zájem o takové věci je dnes možno podpořit virtuálními rekonstrukcemi( prodejem zájemcům se získá nějaký peníz ). Na druhou stranu nemám potřebu cokoli ničit nebo k tomu vyzývat. Ono stačí, úmyslné ničení co možná znemožnit a nevydávat zbytečně sumy peněz na něco, co nakonec neslouží ani svému účelu, ani jinému náhradnímu v rozumné míře návratnosti.

12 matka matka | 9. března 2012 v 23:28 | Reagovat

Máme u nás v městečku pár starodávných sýpek, také zámek, bývalý vodní hrad. Původní majitelé, dnes kdesi v Latinské Americe o svůj majetek nestojí, město zámek kdysi dostalo do vlastnictví bezplatným převodem. Dnes na jeho provoz, ani opravy nemá dostatečné finance, do dotačního programu vybrán nebyl, to málo, co dostává případně z kraje, nestačí ani na základní údržbu a zabránění zatékání střechou,....
Kdysi bylo referendum, co s ním. Nesešlo se potřebné procento účastníků referenda, aby to bylo směrodatné. Hledal se kupec, zatím žádná smlouva podepsána nebyla, při dalších volbách bude nové referendum,.... zámek zatím zdárně chátrá. Je památkově chráněn, ale co s ním. Jsou to jen holé, chátrající zdi zevnitř i zvenku. Budova trpí. Jo, takových 300-500 milionů, kdyby bylo,....
Ani na známkách však není ten náš zámek, ani ty sýpky.

13 Lukáš Lukáš | Web | 31. ledna 2015 v 10:50 | Reagovat

Vila Tugendhat má v sobě spoustu zajímavých příběhů. Onyxová stěna nesmírné hodnoty byla během války zazděna a tím uchráněna pro budoucí generace. Onyxové dřevo bylo nalezeno v menze brněnské právnické fakulty, kde mělo dříve gestapo bar. Návštěvu vřele doporučuji je to nesmírně zajímavé nejen z historického hlediska.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama